Fáze Pád

#10

Vyndala jsem mobil ze své kabelky. Než jsem ale přijala hovor, uslyšela jsem zvuk pneumatik a toubení...
Rychle jsem odskočila a zhluboka dýchala, protože jsem se lekla.
,,Ty krávo pitomá, co si myslíš. Vole stoupneš si na silnici. Fakt, nenormální!" řval na mě chlápek z auta.
,,Jo, sorry!" zařvala jsem taky.
,,A neřvi na mě, já jsem ti nic neudělal ty p*čo," řekl a odjel.
Volal mi Petr, ale nestihla jsem mu to zvednout a jsem vlastně i ráda, protože mě fakt naštval.. V baru, do kterého jsem šla, jsdm potkala kámošku a tak jsme kecali. Večer v půl desátý jsem šla domu. K sobě. K Petr teď ani náhodou. Asi jsem se nezmiňovala, ale kamarádím i s Lukášem. Volali jsme si asi dvě hodiny. Divím se, že to vydržel.

Další den mi volal Petr několikrát, ale až když volal asi po osmdesátý zvedla jsem mu to.
,,Kde jsi?" ozvalo se z druhé strany hovoru.
,,To tě nemusí zajímat," odpověděla jsem.
,,Ale musí, když spolu chodíme."
,,No, včera jsi na to nevypadal. Hele, nechci to rozebírat po telefonu. Ve středu v šest buď u mě.." Hned jak jsem to dořekla, tek jsem to vytípla.

Středa byla už zítra a já jsem si připadala jako zamilovaná patnáctka, která jde na první rande. I když jsem byla na něj naštvaná, těšila jsem se. Ale ne tak, že ho zase uvidím, ale tak, že si vyleju všechen svůj vztek a že se mi uleví. Do druhého dne jsem už jenom ležela v posteli a nedělala jsem nic jiného, než koukala na filmy a jedla.
Dopoledne jsem uklidila, trochu jsem něco připravila k jídlu a opět čekala.
Přesně v šest jsem už otevírala dveře Petrovi.
,, Čau. Co se děje?" hned se mě zeptal. 
,, Pojď dál."
,, A řekneš mi, co se stalo?"
,, Naštvalo mě to, jak jsi přišel domu a hned jsi šel lehnou. Jo, chápu, že jsi byl unavený, ale mohl jsi mi dát alespoň pusu. Ale ne, ty jen přijdeš a sbohem a šáteček," řekla jsem uraženě.
,, Ježiši, tak jsem neměl náladu. To je toho. Promiň no.." řekl takovým tónem, že jsem měl chuť mu jednu vlepit.
,, Hele, já nevím. Máš mě ještě pořád rád?" zeptala jsem se smutně.
,, Blážníš? Nemám tě rád, to si piš. Já tě totiž mijuju," usmála jsem se a políbila ho.
Společně jsem se navečeřeli. No vařili jsme spolu, takže to nedopadlo úplně dobře. Spíše připáleně. Ale to nám bylo jedno.
Poté jsme si lehli do postele. Chvilku jsme se pusinkovali a poté to začala přidávat. Petr mě začal zuřivě svlíkat.
Když jsem byla už jenom v kalhotkách, tak někdo zaklepal. Petr si rychle oblékl tričko a kalhoty a šel otevřít.
,,Ahoj. No kde je tam moje Andrejka?" Jen jsem uslyšela ten hlas, zvedl se mi žalůdek a naprosto přesně jsem věděla, kdo tam je. Moje ,,povedená" tetička. No vlastně celá moje rodina byla povedená.