Naštěstí nás moc nikdo neviděl, protože po páte ráno moc lidí uprostřed španělského města Granada není. Já jsem se koukala do výloh obchodů a Petr natáčel.
Hotel jsme měli nedaleko moře, takže jsme se rozhodli zůstat dva až tři dny. Ještě uvidíme. V sedm nás ubytovali a šli jsme hned na pláž. Petr vlítnul hned do vody a já jsem zůstala na dece, protože se mi voda zdála ještě studená.
Přišel ke mně jeden chlápek a zeptal se: ,,Cuántos?" - ,,Kolik?" A já jsem mu odpověděla: ,,No soy una puta!" - ,,Nejsem dě*ka!"
(Nevím, jestli je to správně, jelikož neumím španělsky a překladač někdy píše hovadiny)
Nevím, jestli ho vzrušili ty moje plavky, které byly obšité krajkou, ale pomohlo to, odešel. Ležela jsem na břiše a usínala jsem. Když ale Petr vylezl z vedy, tak si lehl přímo na mě.
,,Co to děláš?" lekla jsem se.
,,Musíš se taky zchladit krásko!" řekl zákeřně.
,,Ježiši."
Na pláži jsme byli až do oběda a poté jsme vyrazili na hotel. Šli jsme na oběd. Petr si dal nějakou španělskou specialitu a já jsem si za špagety. Klasika.
,,Zlato?" zeptal se Petr při jídle.
,,No?"
,,Navštívíme i Ameriku?"
,,Jasně. Že se ptáš. A možná se mi splní se."
,,Jakej?"
,,No.. Že pojedu do Los Angeles.." řekla jsem s úsměvem.
,,Tak to, se ti splní určitě." Když to dořekl, nahla jsem se přes stůl a dala jsem mu pusu. Byla jsem šťastná jako nikdy jindy...
Odpoledne jsme si dali ,,siestu" a potom jsme šli znova na pláž. Už jsem se koupala i já a společně jsme chodili do plážovýho baru na drinky.
Koupání, blbnutí, pití, opalování a spaní, tak to byly naše odpolední aktivity. V podvečer, asi v pět, ke mně přišel Petr a začal mě líbat.
,,Co děláš?"
,,Ale nic.." řekl mi s polibkem na krk.
,,Nechceš jít na hotel?" zeptala jsem se, protože mi bylo trapné, jak na nás ty lidi koukaji.
,,Jo, tak pojď" řekl udýchaně.
,,Ježiši, ten je zase nadrženej jako prase." říkala jsem si pro sebe.
,,Ale co, můžu být ráda," dodala jsem si.
- Jojo, je to krátký. Já vím, ale doufám, že se bude líbit. -
;) <3
ČTEŠ
Fáze Pád
FanfictionPetr Lexa • 25 Andrea Marková • 20 Nejdříve o sobě nemají ani to nejmenší tušení, ale když se poznají a objeví v sobě přátelství, stane se něco víc. Jak budou reagovat , když půjde jeden druhého představit rodičům? Bude vše v pohodě nebo naopak? ...