Samotářka

Nabídka

Zrovna jsem seděla v jednom z těch barů, kde se to hemžilo samými opilci, ale to netušili, že se kolem nich ochomítají i upíři. Nešlo si nevšimnout několika jednotlivců, kteří určitě patřilo pod nějakého Mistra, jak se jim nyní nazývá. Zvedla jsem ruku a naznačila barmance, aby mi dolila sklenku s whisky. Upíři se sice mohli dostat do stavu opilosti, ale to by na pití nesměli být zvyklý a taky tolik staří. Přece jen už chodím po světě něco přes dvěstě let. Po oslavení dvoustovky se mi to přestalo chtít počítat, takže jsem narozeniny přestala i slavit. Stejně jsem neměla s kým.

Barmanka ke mně docupitala a popadla z baru láhev s whisky. Přes sál baru se rozezněl křik nějakého muže, který toho v sobě měl už až moc. Barmanka se na něj podívala a pak jednomu muži stojícímu poblíž baru, který tu dělal ochranku, naznačila hlavou, že je čas ho odtud vyvést. V tomhle baru jsem již byla třetí noc po sobě a měla jsem už částečný přehled o tom, kdo tu pracuje .

„Nemáš náhodou taky už dost?" zeptala se mě podezíravě černovlasá barmanka. Nadzvedla jsem svou hlavu a podívala se jí z pod kapuce do obličeje, z kterého sršelo mádí. Probodla jsem ji pohledem a položila na bar dvě pětidolarovky. Tohle ji už musí přesvědčit, že i kdybych měla, nemůže mě vyhodit, protože jí tu nechám hodně peněz na rozdíl od těch lidských ožralců.

Barmanka s postavou modelky sebrala peníze z pultu a nalila mi do skleničky whisky. Omotala jsem své ruce okolo skleničky. Dnešní noc jsem viděla stejně jako předešlou. Strávit celou dobu v beru až do rána a pak se schovat v jednom z motelů, kde by vás rozhodně nikdo nehledal. Teda pokud se nepočítají stoupenci Řádu, kteří se stále nedokážou poučit, že Samotářka není jen Osamocený upír bez problémů, ale zároveň ani subjekt k zabití a získání titulu lovce. Tohle další pravidlo uzákoněné po mé přeměně bylo taky dost na houby a to hned z více důvodů.

Za prvé to bylo způsobeno tím, že pokud jste měli získat platný titul lovce, museli jste zabít někoho nadpřirozeného. Jenže i tohle pravidlo mělo své omezení. Nadpřirozený subjekt musel překročit dané pravidla naší společnosti, aby mohl být zabit. I když já je porušuji pořád, zapomínají, že jsem stále jedna z Vládců. Možná za to může i fakt, že se snažím udržet v anonymitě, aby mého postavení nemohl někdo využít tím, že se mi vetře do přízně.

Přiložila jsem si sklenku k ústům připravená se opět napít té hořké tekutiny, jenže můj úmysl byl vyrušen. Ti tupci už ani neumí pořádně pít. Ve vzduchu totiž byla cítit krev. Nějaký upír se určitě hodně poblíž krmil a skrz pootevřené zadní dveře za barem to bylo cítit až sem.

„Pomoc!" uslyšela sem ženský křik, ozývající se zvenku. Ještěže to normální lidé slyšet nemůžou, ale upíři poblíž to určitě taky slyší. Chci mít od Řádu ještě nějakou chvíli klid, a pokud nechci, aby se mi tu začali ochomítat, musím tyhle tupce naučit slušným pravidlům. Vypila jsem obsah skleničky na jeden zátah a postavila ji dnem vzhůru zpátky na bar. Zvedla jsem se z barové židle a zamířila kolem plně obsazených dřevěných stolů s opilci u nich k východu. Ucítila jsem na svých zádech něčí pohled, který mi do nich přímo vypaloval díru, ale nechala jsem to být. Ti kteří šli po té ženě museli být určitě nováčci a neznali pořádně pravidla, jinak by věděli, že veřejně na ulici pít nesmí.

Vyšla jsem ze dveří ze smrdutého baru, kde to páchlo alkoholem a potem na čerstvý vzduch. Hned mě do nosu udeřila vůně krve. Nechala jsem se jí vést a vyrazila po hlavní ulici směrem k centru města. Tihle tupci museli být pořádně hloupí.