Samotářka

Epilog

Zima, bolest hlavy i zubů. To byly první věci, které jsem cítila, když jsem vyplula ze tmy. Nespokojením jsem zamrčela a položila si poslepu ruku na čelo. Pomalu jsem otevřela oči. Místnost, v které jsem se nacházela byla v přítmí, což vyhovovalo mým očím. Zvláštní bylo, že i v té tmě jsem rozeznala siluetu osoby sedící u mé postele. Osoba se nahnula a rozžhnula světlo. Ten zvuk lupnutí vypínačem byl až příliš hlasitý a jemné světlo, které zaplnilo pokoj mě bodalo do očí. Čekala jsem než si mé oči zvyknou na příliv světla. Jakmile se tak stalo, zadívala jsem se na osobu a nemohla uvěřit vlastním očím. Myslela jsem si, že ho už nikdy neuvidím až zemřu, tak co dělá tady? Je to snad nějaký paralelní vesmír kam jsem se dostala nebo si se mnou hraje jen má vlastní mysl?

„Ahoj," řekl opatrně Jacob a opřel se lokty o pelest postele. Trochu jsem se na posteli posunula výš a opírala se o její čelo. "Jak se cítíš?"

„Na to, že bych měla být mrtvá, tak dobře. Teda až na šílenou bolest hlavy, částečnou zimu a pálení očí, když je rozžhnuté to světlo," odpověděla jsem mu a protřela si rukou oči.

„Takže to vyšlo," zašeptal fascinovaně Jacob, i když já jsem ho slyšela až velmi dobře.

„Co vyšlo?" zeptala jsem se nechápavě. Jacob mě chytil za ruku a potutelně se usmíval.

„Přemýšlej. Bolest hlavy, zima, pálení očí, bolení zubů, zlepšené smysly. Máš počáteční příznaky." Proč mi to nedošlo dřív? Vším jsemsi již prošla a procházím znovu.

„Procházím přeměnou v upíra," vydechla jsem nevěřícně. Jacob přikývl.

„Přesněji dokončuješ přeměnu."

„Ale jak? Mám být mrtvá? A kde je vůbec Keira?"

„Uklidni se. Keira je v pořádku. Je u Vládce ohně, který jí i zbytku tvého pentagramu teda bývalých členů pentagramu nabídl ochranu. Zároveň Keiře byl dán jako Ochránce Aliester Lawrenc, jak sis přála, takže se o ni nemusíš bát. Ostatní netušili, jak po proměně budeš reagovat, tak tam jsou s Keirou, dokud se nerozhodneš je navštívit. Všichni se o tebe báli." Žila jsme už něco přes čtyřista let a stejně jsem jim stále nešla na nervy. Nebo šla, ale měli mě rádi. Musela jsem se usmát, když mi došlo, kdo mě proměnil.

„Kde je Richard?" zeptala jsem se Jacoba. Nyní už byl mým oficiálním a pravým Mistrem. Netušila jsem, proč mě proměnil, ale víc mě zajímalo proč tu není.

„Byl tu celou dobu společně se mnou. Je to docela fajn chlapík, ale bodl mu odpočinek. Šel do svého pokoje," odpověděl mi Jacob. "Máš hlad?" Zakroutila jsem hlavou. Věděla jsem, že mě brzo přepadne a já ho nemusím zvládnout, alespoň ne na poprvé, ale teď jsem hladem opravdu netrpěla. Teď když jsem byla stále naživu jsem měla pořád povinnosti vůči Keiře. Musela jsem se postarat o její pentagram, který museli tvořit lidi, kterým jsem věřila. Jenže najít takové lidi, i když víte o koho se jedná je těžké. Obzvlášť někoho kdo žije ve smečce v rozlehlém lese a v první řadě nesnáší upíry. Jo s tímhle bude velký problém.

„Musím Keiře najít lidi, kteří budou členy jejího pentagramu," řekla jsem Jacobovi.

„Nechceš k tomu parťáka? Mohli by jsme utvořit opět duo Samotářka a Tulák. Navíc cesty ve dvou bývají zábavnější a stejně nemám momentálně co na práci." Musela jsem se zasmát. Jacob nebyl ten typ lidí, kteří se vám snaží něco rozmluvit. Byl spíš úplný opak. Podporoval vás v tom a byl schopný do toho s vámi jít klidně do toho. Popravdě jsem z jeho nabídky nebyla moc nadšená, protože bych byla asi radši sama, ale na hledání kožoměnců budou lepší dva než jeden.