Samotářka

Čas přijetí

Jen co zapadlo slunce, pustila jsem si naplno písničky a vlezla si do horké vany s lahví krve. Nesnášela jsem obřady, ať už se týkaly čehokoliv. Bylo tomu tak už od mé přeměny a není nic lepšího než horká vana k odreagování s naplno puštěnými písničkami.

I přes hlasitou muziku jsem slyšela, jak se hlavní dveře od bytu otevřely a dovnitř někdo vešel. Podle klapání podpatků jsem rozeznala, že jde o ženu. Protočila jsem oči a zabalila se do ručníku. Určitě to byla upírka, která mi má pomoct s přípravou.

Vyšla jsem bosky s lahví se zbytkem krve v ruce z koupelny a z vlasů mi stékala po kapkách voda. Když jsem se rozhlédla, uviděla jsem černovlásku v rudě červených šatech, které jí zvýrazňovaly křivky, jak stojí u okna a v ruce drží velký černý pytel. Že by Angelina dělala u donáškové služby?

„Co koupel?" zeptala se mě s nezájmem a otočila se ke mně. Se značným odporem mě sjela pohledem. Neodolala jsem pokušení jí provokativně zamávat a její znechucený obličej stál za to. Jak snadné je někoho vyprovokovat a taky zábavné. Jenže já si to mínila ještě víc vychutnat.

„Vítečná. To ty mi máš pomoct s přípravami k obřadu?" Angelina zkroutila obličej do úšklebku.

„Ne. O to se postará Niky, ale nestíhá." Jaká to ironie, když upír nestíhá. Musela jsem se usmát. Odhodila jsem láhev koše a vzala si z baru pivo. Možná, že jsem vážně propadla alkoholismu a nebo už mám nervy na padrť.

„Takže co tu tedy děláš?"

„Donesla jsem ti šaty k obřadu a hned i odejdu." Jak jinak než, že plnila rozkaz od Mistra. Nesnášela jsem, když mě někdo obskakoval tenkrát a začínám to nesnášet i teď. Uslyšela jsem po chodbě další kroky, které mířily přímo do mého bytu. Skvělé další otravný upír na návštěvě.

„Omlouvám se, nestíhám, ale hned se do toho můžeme pustit a.. ou, ahoj Angelo, netušila jsem, že tu budeš." Do pokoje vletěla blondýnka malého vzrůstu a zasekla se v půli pohybu s pohledem upřeným na Angelu. Ta nadzvedla jedno ze svých pečlivě upravených obočí a položila černý pytel na pohovku.

„Máš zpoždění a připrav ji nebo se bude Mistr zlobit," zasyčela na ni Angela a odešla s tím děsným klapáním podpatků z bytu.

„Už teď ji nemám ráda," prohlásila jsem místo blondýnky a napila se piva. "Ráda tě poznávám Niky." Sebrala jsem z pohovky pytel a zalezla zpátky k sobě do ložnice.

Zavřela jsme za sebou dveře, položila černý pytel na postel a rozepnula ho. Uvnitř byly nádherné černé šaty s pro mě až příliš načechranou sukní a korzetem. To jako vážně? Šaty jsem na sobě neměla od doby, kdy se mohli ženy začít volně pohybovat i v mužských kalhotech. Zhluboka jsem se nadechla, shodila ručník a začala si oblékat šaty. Příště to nebude žádné vaše nadutosti, ale vaše rozmařilosti a povrchnosti. Jo to se na něj bude hodit.

Jakmile jsem byla oblečená do šatů, jediné co mi zbývalo, bylo zavázet korzet. Otevřela jsem dveře a přešla do obývacího pokoje, kde v křesle seděla Niky a zaplétala si vlasy do pro mě složitého copu.

„Nechci být dotěrná, ale někdo mi vybral šaty, na kterých si nedokážu zavázat korzet, takže pokud by ti to nevadilo." Niky ke mně vzhlédla a oči jí hned zazářily. Její přeměna musela proběhnout, když jí bylo osmnáct možná devatenáct, protože se na mě teď usmívala typickým obličejem dospívající dívky. Podle zákoníku mají Mistři zakázané měnit lidi, dokud nedosáhnou plnoletosti.

Niky si zavázala vlasy a přešla ke mně. Otočila jsem se k ní zády a nechala si od ní uvazovat korzet. Zadívala jsem se do okna, odkud se odrážela moje postava v černých šatech. Ne počkat. To jsem nebyla já, ale nějaké moje dvojče, které se zrovna chystalo udělat velkou hloupost. A k tomu ještě uspokojit svoji zvědavost.