In Moonlight [DOKONČENO]

ÚPLNĚK- part 1

Dnes je můj první úplněk. Je sice teprve poledne, ale už nevydržím sedět a čekat. Musím ven, nebo asi zešílím. ,,Jdeš někam? " ptá se matka. ,,Ven. S kámošema jdem na večeři a pak se projít. Vrátím se pozdě. Nečekej na mě. A prosím, hlavně mi nevolej." prosím ji. ,,Dobře. Ale dej na sebe pozor. " volá za mnou. To už jsem venku ze dveří.

Mířím přímo do obchodu, ve kterém bych mohla sehnat nějaké řetězy. Asi po půl hodině jsem našla takový podivínský krám. ,,Dobrý den. " zdravím. Ze zadu, nejspíš ze skladu vylezl podivný chlapík. Byl dost podsaditý, velkým úsměvem a čtveráckýma očima. Nevím jak mě napadlo slovo čtveráckýma. Nikdy jsem ho nepoužila. ,,Co si přeješ? " ptá se mě. ,,Potřebuji řetězy. " snažím se být slušná. ,,To si tady správně. A na jakou zátěž? " ,,No, na tu největší, co tady máte. " žádám ho. ,,Hmm. To se podívejme. " špulí své otylé rty. ,,Mám tu na dvě tuny. " nabízí mi. ,,A na víc nemáte? " ptám se zklamaně, protože to nestačí. ,,Ne nemám. Chceš je nebo ne? " ptá se už trochu podrážděně. ,,Ano. " říkám zklamaně. A utratím za ně skoro celé kapesné.

Dorážím na domluvené místo opět pozdě. ,, Měla by ses zbavit té protivné vlastnosti, všude a pořád pozdě. " popichuje me Andrew. ,,Omlovám se, sháněla jsem ty řetězy. " nedbám na jeho popichování. ,, Tak pojď. Ukážu ti, jak se připoutat. " vede mě Thomas. Zavádí mě do toho hnusného sklepa, kde vidím tři místa na uvázání řetězů. Thomas mi ukáže, jak připevnit řetězy k železným okům ve zdi. Zpočátku mi to nejde, ale za chvíli si to osvojím. Když jsme všichni připraveni, je šest třicet.

Kluci se začínají svlékat a mě se zmocní strach. ,, Co to proboha děláte. Stryptýz? " zhrozím se. Andrew se zařechtá a Thomas se snaží zadržet smích. ,,Neproměníme se s oblečením jako Hulk a byla by škoda ho zničit." zasměje se Andrew. Naštěstí zůstávají ve spodním prádle. Zachvátí mě beznaděj. Ja taky musím do spodního prádla. Ne, ne, ne. Jsem na to náchylná, ale nic jiného mi nezbývá. Začnu se svlékat.

Když jsme hotoví, přichází Andrew se třemi lahvemi, plněnými hnusně žlutou tekutinou. ,, Fůj, co je to? " ptám se znechuceně. Vytáhne rostlinku. ,,Kde jsi to sehnal? " ptá se ho udiveně Tom. ,,Má máma to začala pěstovat. " vysvětluje Tomovi. ,,To je oměj, nebo se tomu také říká VLČÍ MOR." povídá. Drží tu kytku fakt opatrně, nechápu co na ní je. Sáhnu a ni. ,,Áá. Co je to? " křičím. Prsty mám celé popálené. Naštěstí se hojí, ale ne tak rychle, jako obvykle. ,,Vlčí mor nás velmi oslabuje, aby jsme se neutrhli." říká Tom. ,,Tady máte, vypijte to. " říká Andrew a podává nám láhve. Piju tu divnou tekutinu. Dál už to nevydržím, přestanu pít a začnu kašlat, skoro zvracet. Je to jako pít kyselinu. ,,Žádná ňamka co? " usmívá se Andrew. Jen po ním šlehnu pohledem. Nestojí mi za to.

,,Je čas. " ozve se Tom. Vyhlédnu vena vidím měsíc. ,,Musíme se připoutat. " zvážní Andrew. Rychle mi ukážou jak připnou karabiny, aby mě udržely. Je osm hodin. Teď by měl měsíc kulminovat (spouštět přeměnu), ale nic ne neděje.

Další kapitolka. Vím, tahle je delší a to je to jen první část. Co nejdřív snad dodám zbytek. Doufám že se Vám líbí, a díky za všechna votes. Povzbuzuje mě to v další tvorbě. :)