In Moonlight [DOKONČENO]

ZÁHADA

,,Kdo další?" ptám se. ,,To nevíme, víme jen, že to není člověk," říká Thomas. Začíná mě to děsit a očividně je to na mě vidět. ,,Neboj, jsme vlkodlaci, myslíš, že si na nás někdo dovolí?" usmívá se Andrew. ,,A kdo to ví? Nikdo to neví. Jinak by jsme skončili na zdi, respektivně naše kožichy." říkám ironicky. ,,Myslím tím, že jsme silnější, ubráníme se," nedá si říct. ,,A co když nám vpíchnou oměj, jsme bezzbraní," odvětím. Tahle věta ho donutí zapřemýšlet. ,,Je noc, půjdem na průzkum," ozve se dlouho ztichlý Tom. 

,,Průzkum? Ty ses zbláznil," zvyšuji hlas. ,,Ne, nezbláznil," říká s klidem Tom. ,,No, já ti nevím, možná se přikláním ke Kaře. Zbláznil ses," podporuje mě Andrew. ,,Díky a ty vidíš, že to není dobrý nápad," stojím si za svým. ,,Jak myslíte, půjdu sám, ale říkám vám, že tady někdo řádí a já si nedám pokoj, dokud nezjistím, kdo to je." ,,Sám, to nemyslíš vážně, nemůžeš jít sám," varuju ho. ,, ,Myslím a jdu," řekne a vyskočí z okna. ,,Tome!" křikneme s Andrewem na stejno. 

,,Musíme za ním," řekne  Andrew. ,,Souhlasím," řeknu a vylezu na okenní parapet. Leze za mnou a když stojí vedle mě, kývne na mě a vyskočí. Chvíli váhám, nikdy jsem nic takového nedělala. ,,Neboj," houkne na mě zespoda. Vykloním se, zavrávorám a rychle se chytnu okna. ,,Skákej," houkne znova. Trochu se odvážím a nakonec vyskočím. Letím vzduchem a lehce dopadnu. ,,Vidíš, ani to nebolelo," usmívá se. Nad jeho poznámkami jen zakoulím očima.  ,,Pojď musíme najít Toma, než se něco stane," nabádám ho.

Běžíme ulicemi, jako vítr a doufáme že ho najdeme. Hledáme asi dobrou hodinku a nic. ,,Nevím kde by ještě mohl být," řeknu udýchanému Andrewovi. ,,Proběhli jsme snad všechno a nic." A to on toho naběhla dvojnásob, aby mě hlídal. ,,Já taky, ale nevzdáme se. Měl pravdu, je tu něco nekalého. Ten útok, mlčení policie, sériový vrah," argumentuje. ,,Já vím, ale kdo to může být, když ne my," řeknu a přeběhne mi mráz po zádech.

 Zaslechnu zašustění. Na zátylku se mi zježí vlasy. ,,Andrewe?" nereguje. ,,Andrewe!" zvýším hlas. ,,No co je?" zeptá se nevrle. ,,Támhle, poslouchej," ukážu na místo ze kterého jsem slyšela zašustění. ,,Jsi vážně hrdinka Karo, bojíš se poletujícího pytlíku," řekne s opovržením ,,My hledáme Toma, ne pytlík." Zastydím se a dál si pytlíku nevšímám. Jdeme dál. Nic se neděje, tak polevím na pozornosti. 

Jenže tu zničeho nic zase něco slyším. A teď vím že to není pytlík. ,,Áa!" slyším, je to tak vzdálené, že jsem myslela, že to ani neslyším. ,,Andrewe, teď to není pytlík," říkám vyděšeně. Zaposlouchá se. Najednou je v jeho očích, takový strach, jaký jsem v životě  někoho takového, jako je on, neviděla. ,,Víš co to je?" zeptám se opatrně. ,,Problém, takhle křičí jen jedna osoba," ,,To ne!" zašeptám. ,,Ale ano, je to on," řekne a sprintem vyběhne za zvukem. Já ho ihned následuji. Když doběhne, naskytne se nám strašlivý pohled. Leží tam Tom, ale není sám. Všude je krev.

Je tu další kapitolka. Je to trochu drastické. A vím že z toho trochu dělám detektivku. Jenže si nemůžu pomoct. Nemůžou vyváznou všichni zdraví. Pak by to nemělo šťávu. :) Pomohlo by mi, kdybyste mi třeba napsali komentář, jak se Vám líbí tahle "knížka"  nebo co se Vám na ní zdá divné. Díky, je to pro mě důležité. Příběho-tvorba mě baví, ale když nevím, jestli se líbí Vám,netáhne mě to v napsání další kapitoly.

To jsem se zase rozkecala. Ještě jednou díky za podporu. :)