In Moonlight [DOKONČENO]

ÚPLNĚK-part 2

POHLED KARY
A teď to začalo. Projelo mnou jakési zachvění. Udělalo se mi mdlo a žaludek mi sevřely křeče. Najdnou se mi narovnala ruka a kosti se mi zlomily do opačného úhlu než se ruka ohýbá. Křičím bolestí, nedusím to v sobě. ,,Áaah!" křičí Thomas, kterému se právě otočilo koleno. ,,Panebože! Co je to?" téměř brečím bolestí. ,,Tak to funguje. Musí se zlomit každá kost v těle." vysvětluje Andrew. ,,Áaa! Probohá! Ehh!" už doslova ječím. Moje páteř se láme obratel po obratlu. ,,Ať to skončí." prosím, i když to nikdo nevlivní. ,,Áaaa." znovu křičím, lámou se mi žebra.

Takhle to pokračovalo další dvě hodiny. A během první hodiny už na mě koukali dva obrovští vlci. Jeden černý a druhý kaštanově hnědý. Oba se snažili se urvat a utéct. Záviděla jsem jim tu rychlou proměnu. Tak rychle se zbavili té bolesti. ,,SSS ááá." znovu křičím protože se mi zápěstí přimklo k vrchu ruky. Začínají mi vylézat tesáky. Ale ne ty, na jaké jsem zvyklá. Tyhle jsou mnohem větší. Z hrdla se mi dere hluboké vlčí vrčení. A je chovám jako zvíře. Už se plně nekontroluji. Pak se protahují mé zadní nohy v nechutné zvířecí. Ozývá se zlé vrčení.

***
POHLED VLKA.

Vidím kolem sebe své dva bratry. Zavrčím na svou obranu, ale neubližuji jim. Všichni se snažíme utrhnout se z těch pekelných řetězů, do kterých nás připnuli naši lidé.

Když se mi povede vytrhnout jedno oko, pohled u ven. Vidím kulatý měsíc a ve mně se zdme hrdost. Musím na něj zavýt. Posadím se a vyji. Mí dva bratři dělají totéž. Otočím se na ně a jdu jim pomoci.

Nakonec se osvobodíme z řetězů všichni. Docela dost to odbyli. Všichni jsme volní. Běžíme lesem. Cítím měkou půdu pod mými packami. A znovu vyji. Běžíme jako vítr. Nakonec přiběhne na mýtinu, kde jsou nějací skauti.

Olíznu si čumák. Večeře. Zavrčím na své dva společníky a spolu mytí u obklíčíme. Pomalu vylézáme ze stínů lesa a kroužíme kolem skautů. Ti se vrhají na druhou stranu k útěku. Tam je zaskočí můj kaštanový bratr. Na můj povel se na ně vrhneme a pouštíme se do čerstvého masa.

Nakonec ještě roztrháme stany a uložíme se ke spánku.

***
POHLED KARY.
Budím se až ráno a rozhlížím se kde to jsem. Leží v louží krve a kusů bůhvíčeho. Podívám se jestli jsem tu sama, ale nejsem. Je tu i Tom a Andrew. Všichni se tváříme velmi zmateně. A nikdo z nás nemá oblečení. Teď je to ale jedno. ,,Co se stalo?" ptám se. ,,Myslím že jsme se utrhli." říká ironicky Andrew. Podívám se na něj pozorně a uleknu se. ,,Jsi od krve!" výkřik u. ,,Viděla jsi sebe?" ptá se. Podívám se na sebe. Já jsem od té krve úplně celá. ,,Myslím že jsme slupli skauty." říká opodál Tom. Andrew se na něj otočí. Následují jeho příkladu a vidím potrhaná lidská těla. ,,Panebože. To já je tak roztrhala." výkřiknu, protože ani Tom není od krve tolkm co já. ,,Neboj Karo, určitě jsi nebyla sama." konější mě Andrew. ,,Já myslím že byla." říká Tom a ukazuje na místo kde jsem se probrala. ,,Podívejte ." ukáže. Podívám se na mé místo a podlomí se mi kolena. Udělala jsem si pelech z kusů lidských těl.

Další kapitola na světě. Vím že je trochu drastická, samá krev a těla, ale já jsem prostě potřebovala nějaký zádrhel. ;) Díky za všechna votes a nějaké ty komenty. :))