In Moonlight [DOKONČENO]

MASA

Po tom co jsem viděla, co se stalo, jsem se duševně zhroutila. ,,To ne!" křičím ,,Jak jsem to mohla udělat." ,,Neovládala jsi se." uklidňuje mě Andrew. ,,To mě neobhajuje!" křičím z plných plic. ,,Karo, musíš se uklidnit," utěšuje mě Tom. ,,Ne, ne, ne! Nezvládnu to!" brečím a kopu do kamene, který se rozsype. Polekaně se otočím. Ale přestanu se o kámen zajímat. Sesypu se na zem a pořád brečím.

,,Musíme odsud, něco slyším," ozve se Andrew. Zaposlouchám se a opravdu něco slyším. Slabé zašustění. Všichni se otáčíme a utíkáme do úkrytu. Jestli se to úkrytem dá nazývat. Je to jen prohlubeň v zemi a před ní je keř. Policie. A kruci, jestli nás uvidí, tak jsme v háji. Ani si neuvědomuji, že jsem pořád nahá, ale na tyhle úvahy není čas. Poslouchám, jestli se nedovím něco důležitého. ,,Proboha! Co se tady stalo?" ptá se jeden z nich. ,,Nějaké zvíře, podívej!" ukázal ten druhý na mojí stopu. ,,Musíme to ututlat, nemůžou vědět, že tu řádí nějaké zvíře," nadhazuje jeden z nich, který nastupuje do auta.

Když odjeli, zvedám se a odbíhám. ,,Karo! Karo!" volá za mnou Tom. Nereaguji a běžím dál. Konečně doběhnu do sklepa. Najdu své oblečení, rychle se obléknu a prohlížím si řetězy. Jsou úplně rozervané a oslintané. Fuj! Nechám je být a jdu domů.

,,Karo! Kde jsi byla celou noc!?" křičí matka. ,,Venku, říkala jsem ti to." ,, To si mi ale neřekla, že tam budeš celou noc!" Nevšímám si jí a jdu do pokoje. Zabouchnu dveřmi a plnou silou se o ně opřu. Matka se snaží dostat dovnitř, ale vím, že když ji pustím, dostanu pár facek. ,,Hej," ozve se šeptem, kousek ode mne. Otočím se a nevěřím svým očím. V okně sedí Andrew s Thomasem a mávají na mě nějakým cárem papíru. ,, Jak jste se sem dostali?" civím. Matka se už přestane dobývat a já je můžu jít pustit. ,,Vyskočili," usměje se Andrew a pohodí vlasy. ,,To musíš vidět." říká ustaraně Tom a podá mi ten papír, který je ve skutečnosti noviny.

Podívám se na jeden z článků. ,,Rotrhaní skauti," čtu nahlas a vrhnu na ně tázavý pohled. ,,To je naše práce," říkám ,, A už jsem se z toho trochu vyhrabala, proč mi to připomínáte?" ptám se. ,,Nemluvím o tom," ukazuje Tom. ,,Ale o tomhle," řekne a ukáže na jiný článek. ,,Masakr za Sevenfell. (To je město ve kterém žiji) desítky obětí byly roztrhány. Brutálně poházeny po okolí. Podobné úkazy jsou zatím svedeny na brutálního sériového vraha. Policie zatím nemá podzřelé a více se k případu nehodlá vyjadřovat," čtu nahlas a pomalu zvedám pohled. ,,Kdo to byl?" ptám se. ,,Nevíme, ale jikdo z nás," zvážní i jinak veselý Andrew. ,, Tohle není vrah, takhle rotrhat oběti zvládnou jen zuby vlka," říká Tom. ,,Takže, když to není člověk, ani my......" ,, Ano, ve hře je ještě někdo další."

Doufám že se další kapitolka líbí. Vím že teď dlouho nic nevycházelo, ale psát dva příběhy najednou a zvládat školu, není žádné peříčko. Díky za všechna sledování a vote i na jiných "knížkách" a díky za podporu, motivuje mě to k další tvorbě. Speciálně chci poděkovat mé velmi dobré kamarádce @baba_01 díky které jsem na wattpad začala psát. Díky moc. :) :D