Pár chvil se neskrývat

Začínáme

Jsem divný člověk,co skrývá tajemství.Skrývá budoucnost lidí.Cestuji do minulosti a vyhýbám se současnosti.Do budoucnosti se nedívám , raději ,mám z ní strach a obavy.V hodinách utíkám na dobrodružné cesty.Bohužel se to stává někdy nečekaně.Navíc nikdy nevím kdy se vrátím a nebo co se mi může stát.Může mě tam někdo zabít když neuteču?Zatím jsem vždycky utekla,ale co když, jednou mě chytí.Zemřu i tady?Ale to je doufám ještě hodně daleko.Kromě učení ,které se musím pořád učit,abych měla dobré známky.Trénuji používání energie.Ale jak vy byste řekli magie.Moje energie ,nebo jak vy chcete magie je světlá ,neboli ,dobrá.Ale je zajímavé že dokážu používat i černou magii.Cvičím ji jen jednu hodinu denně.Je to velmi náročné a vysilující.Někdy mám pocit jakoby mi hořela hlava.Jako by se do ni zahnízdil drak a snažil si opéct můj mozek.Vždycky jdu trénovat na louku ,nebo do   lesa .Nebo prostě tam kde je klid.Každé zvíře,které je poblíž utíká.Cítí více moji energii než já jeho.Ale to je jenom z vyčerpání.Jsem tím divná.Nikomu to neříkám.Navíc,proč bych měla jim říci jejich budoucnost.Navíc tomu komu bych to řekla měl/měla by mě za čarodějnici.S lidmi moc dobře nevycházím.Nejspíše za to můžou moje skrytá tajemství.Nedůvěra a má plachost.Ale jsem taková jaká jsem .A měnit se kvůli nim nebudu.Navíc nevěřím na lásku.Ale v mé situaci se tomu ani nedivte.Skoro pořád jsem sama.O tom co se mi děje nesmím nikomu říct.Doma čtu různé knihy o energii.A učím se ji více používat.Rodiče navíc nějak extra šťastní nejsou.Naplno jsou zaměstnáni,že pomalu nemají čas se starat o mě.Naštěstí už chodím na střední a všechno zvládnu sama.Nevím proč ,ale na pravou lásku nevěřím.Nevěřím ani na tu normální.Možná se mi v minulosti něco stalo ,a proto lásku upřímně nenávidím.Vím teď si říkáte.Však umí cestovat do minulosti tak proč si tam nezajde.Jo kdyby to bylo tak jednoduché jako jít do obchodu a vzít všechno co potřebujete.Jenomže není.Nikdy nevím kde se ocitnu.Většinou když jsem v lese.Ocitám se na podobném místě ,dávno v minulosti.A vidím jak tam malá holčička pere prádlo a kolem ní poskakují dva psi.Nemohu říci že by jsem se to nesnažila změnit.Snažím se naučit jak cestovat kam chci.Bohužel zatím bez úspěchu.Nikdy jsem nechtěla být taková jaká jsem.Ale člověk může změnit hodně.Ale ne tohle.Osud se rozhodl.A já se jen snažím být lepší než oni.Nikdy jsem nenarazila na někoho podobného jako jsem já.Pořád doufám že se tohle všechno změní.Že všechno tohle je sen.Vím že není.Ale bylo by to krásné umět změnit vlastní osud na takový jaký chci.Být úplně normální jako všechny ostatní dívky v mém věku.