Pár chvil se neskrývat

Já ho zabít nedokážu

  Podívala jsem se na zbraň v mé ruce.Přece nemohu jen tak zabít člověka.Přistoupil ke mě o krok.Luna vrčela.Přišla mi jak vlk.V kterého pomalu rostla.Nebo mě to tak alespoň připadalo.Pokoušel se o další krok."Stůj ani se nehni".Vím že by mě teď mohl lehce přemoct.A já jsem věděla jistě že ho nedokážu zabít.Ale nůž jsem pevně držela před sebou.Bylo hrobové ticho.Hodiny se zastavili.A byla jsem tam jenom já,Will a Luna.Které stála u mě připravená kdykoliv zaútočit."Nevím jestli mě chceš zabít nebo ne.Ale radím ti to nedělat.Nedopadlo by to dobře.A malá rada".Ukazoval mi místa kam je nejlepší bodnou ,aby to měl rychle za sebou.Musím říct že byl s tímto roztomilí.Naplánoval si svoji smrt.Ale já ji měla udělat.Což se nejspíš nestane.Nikdy jsem se nevzdala a nemíním to udělat ani teď.Ale nemohu jen tak zabít člověka.Navíc nevypadá že by mi chtěl až tak ublížit.Nemá takové temně rudé oči jako ten muž v lese.Co mě napadl.A málem i dostal.Mávnutí ruku jsem k němu poslala židli.A ukázala mu ,aby si sedl.Ruce jsem mu spoutala magií země.Kterou jen tak neprořeže,nebo spíše neprořeže nožem.Hrozně mě rozčilovalo že se nebrání.Navíc jsem si připadala jako zrůda,která ho chce ještě k tomu zabít.Sedla jsem si naproti jemu,ale nůž jsem nechala blízko jeho a byla připravená kdykoliv bodnout."Proč jsi sem šel.A odkud víš ,že jsem čarodějnice? Podíval se zpříma mě do očí.Byli temně modré jako trochu šaty Diany.Ale ani ty nebyli tak úžasné oproti těm jeho.A pokožka jeho obličeje lehce opálená do hněda od slunce.Navíc byl vyšší než já.A v celkem těsném oblečení byly vidět jeho svaly.Dýchal zhluboka. A slova vycházeli z jeho úst tak nějak velmi dospěle."Jsem z jiný planety než jsi ty".Tomu jsem sice moc nevěřila,ale bylo fakt že stejné oblečení jaké se nosí dnes neměl.Přikývla jsem.A odložila další myšlenky stranou."Vím jak moc jsi silná.A taky vím že tě chce někdo zabít".Nejspíš věděl i kdo ,ale to samozřejmě neřekl."Jak mohu být silná vždyť mě ten chlap málem zabil!! Vykřikla jsem.Trochu pokrčil rameny."Zatím se neumíš pořádně ovládat.A oni tě chtějí použít jako zbraň ,nebo něco hledají".Polka jsem dobře jsem věděla co hledají.Ale to jsem mu říct nemohla.Nesnáším tuhle konverzaci.Pořád jsem držela zbraň ve své ruce.Luna se konečně uklidnila .Byla jsem ráda že ji tady mám.Někdo rozrazil dveře.Kdo to může být?Jestli budou chtít ublížit Luně ,nebo i Willovi ,kterého teda nějak v lásce nemám.Ale bylo vidět ,že mluví pravdu.A že mě nechce zabít.I když jsem pořád nad ním viděla nějaký šedý mrak co nepraskl.Snad se brzo dozvím víc .Teda pokud tohle přežiji.Do obyváku vtrhlo tak pět mužů.S meči po boku.A někteří už měli vytáhlé dýky.Do čeho jsem se to zase dostala?Jeden z nich se podíval na Willa.Will vypadal jako by byl duchem nepřítomně.No bezva zase to zbylo všechno na mě.Ale jak si s nimi poradím?A co když mě dostanou?Musím za každou cenu uchránit Lunu.Které opět vrčela.A přišlo mi že je nějak už moc veliká.Už to nebylo štěně.Na to že jsem ji tady měla pomálu 3 měsíce.Byl to dospívající podivně zbarvený vlk.Který mě bude chránit za každou cenu.A já budu chránit ji.