Pár chvil se neskrývat

Marduk

  No super další cela.Když jsem se probudila byla jsem opět v nějaké cele.Akoráť jsem měla ruce spoutané poutky.Nemohla jsem s nimi skoro nic dělat.Navíc byly přidělány ke zdi.Aby měli jistotu , že zřejmě neuteču.Skusila jsem pomocí magie ohně rozžhavit železo.Které by ze mě pak spadlo.Marně.Nedokázala jsem udělat si na ruce ani plamínek.Co tohle je.S velkou nelibostí jsem se dívala na ty pouta a na celou celu.Jak se z tohoto dostanu?A co moji rodiče?Snad se jim nic vážného nestalo.Oni o ničem nevědí."Nevědí" říkala jsem nahlas pro sebe.Na koutcích očí se mi hromadili slzy.Se vztekem jsem je polykala.Nemohu brečet nikdy jsem nebrečela.A teď s tím nemíním začínat.Rodiče za nic nemohou .To já za to mohu.Jim se nesmí nic stát.A Luna?! Kde je Luna? Co se jí stalo ?"Luno? Celou se vzneslo její jméno.A šlo dál dopředu.Prošlo všechny cely ,všechny kouty.Ale nic se neozvala."Luno!" Ne prosím ,ona nemůže být mrtvá.Snad se alespoň jí nic nestalo.A co teď budu dělat já tady? Seděla jsem na posteli a přemýšlela o tom proč nemohu být normální holka.Jako všechny ostatní...Ale ty nejsi jako ostatní holky..Ticho ,hlavo.Nemáš právo mi odpovídat na mé vlastní otázky.Po nějaké době.Za mnou přišli dva muži.Byli úplně jinak oblečení.Alespoň vím, že nejsem zase v tom hradu či zámku.Neměla jsem moc času se dívat .Jeden muž mě zbavil pout.A vystrčil mě z cely.Jeden muž šel přede mnou a druhý až za mnou.Tak moc jsem je chtěla složit k zemi.Ale nevím jestli by mě má síla poslechla.A navíc i kdyby se mi to povedlo.Zase by přišli další muži.A opakovalo by se to celé pořád dokola.A z toho bych byla velice rychle unavená.A ještě k tomu mě začínala bolet hlava.Potřebuji čerství vzduch .Ale bojím se , že tady to je ještě horší než v tom minulém.Poslušně jsem následovala prvního muže přede mnou.Vyšli jsme z vězení.A muž mě vedl nahoru.Šli jsme po schodech nahoru.Do nějaké veliké místnosti.Muž otevřel dveře a přidržel mi je.Vešla jsem dovnitř.Sál byl tmavý .Tmavé odstíny na zdech mi naháněli husí kůži.Na stolech byli květiny,které byli tak rudé jako krev a nebo bíle, jak sama smrt.Obrazy na tom nebyli o nic lépe.Byli smutné a mrtvé.Prostě bez života.Jediné co tam trochu žilo byl krb.V něm hořelo.A trochu příjemné teplo ohřívalo sál.Uprostřed byla židle.Trochu mi připomínala trůn.A na něm seděl muž.Po boku měl pár dalších lidí.Ale ti stáli.A hlídali snad každý můj krok."Vítám tě tady Karino".Otočila jsem se po hlasu a nechala sledovaní výzdoby.Moc dobře jsem věděla ,že mu nemám věřit.Že on je hlavní nepřítel.Říkalo mi to celé tělo."Promiňte,ale já vás neznám".Usmál se.Nebyl to úsměv na který jsem zvyklá.V jeho úsměvu byla krutost,hořkost a zkaženost."Jsem to ,ale nezdvořák.Jsem Marduk"....  

Marduk -Pán,pánů,mág mágů.Nejsilnější černý čaroděj,který chce všechno zničit