Pár chvil se neskrývat

Zase ten kluk

  Někdo zaklepal na dveře.Luna ihned začala štěkat.Nejspíš se ji ten člověk nelíbil.Šla jsem chodbou otevřít hlavní dveře.Otevřela jsem dveře.No to si snad děláte srandu.To je ten kluk co spadl z větve .Postavil se rovně.Jak jen dokázal.Vykouzlil menší uvítací úsměv."Ahoj".Vážně po tom co zmizí a zase se objeví řekne jenom ahoj.Zavrtěla jsem hlavou abych zahnala tu myšlenku.Na něj poslat nějaké kouzlo."Ahoj".To slovo jsem řekla s nelibostí,aby věděl že se s ním nechci bavit."Mohl bych ti to vysvětlit?"Ale náš drahý pán mluví.Takže ti přece jen pes nesnědl jazyk".Vypadal nějak vykuleně.Zřejmě jsem ho překvapila že mám ostrý jazyk.Tvářil se nechápavě a taky dost uraženě."Já jen myslel,že toužíš po vysvětlení"."To sice ano ".Přikývla jsem .Ale ne až tak.Uměla bych to z tebe dostat i jinak než takhle.Ale to jsem mu říct nemohla."Já vím co jsi zač"."Mmmm.To ti tak určitě žeru.Vždyť ani nevíš jak se jmenuji"."No tvoje jméno nevím.Mnul si krk byl zřejmě hodně nervozní.Jak roztomilé."Jsi čarodějka ".Zasmála jsem se."To je dobrý vtip.Ale nemyslíš že dušičky jsou daleko? Musela jsem se tomu pořád usmívat.I když měl pravdu.Ale to jsem mu nemohla říct."Víš proč jsem byl na té větvi?"Ne jak bych to mohla vědět"."Sledoval jsem tě".Opět jsem se zasmála."Jak se vůbec jmenuješ? "Jsem Will".Musím uznat že je to pěkné jméno,ale mě se po pravdě líbí skoro každé."A jak se jmenuješ ty? "Já jsem Karina"."Karina" řekl potichu pro sebe."Karina velká čarodějnice"."Jestli jsi tu ,aby sis ze mě dělal blázny.Tak to můžeš jít o dům dál."Je to hezká hra.Ale začíná mě unavovat.Vím že jsi čarodějnice.A taky vím co jsi udělala tomu muži v lese".Ne to ne.To není pravda.Viděl že mě vyděsil."Já ti nechci ublížit"." A ten před tebou mě nechtěl zabít.Myslíš si že jsem tak hloupá.Ze nevidím že mě chceš dostat! Začínala jsem pěkně hořet.Moje pocity se zbláznili.Chtěla jsem mu ublížit dřív.Než on ublíží mě."Mohu jít dovnitř?"Ano"Šla jsem na bok,aby jsem pak mohla zavřít dveře.Luna byla taky v pozoru.Nelíbil se jí.Navíc tady ho dostat bude lepší .Nikdo to nebude vidět.A ani slyšet.Bylo na něm vidět že už není tak v klidu.Dobře ví že se něco děje.Pohybem ruky jsem spustila žaluzie oken.A zaplanula světlo ,aby jsem na něj viděla."Co tohle má být" Zeptal se vyděšeně."Tak fajn měl jsi pravdu jsem čarodějnice.A chystám se ti vymýt tak trochu mozek.Na to že ten kluk byl nejmíň o 3 roky starší.Moc rozumu nepobral."Ale proč?"Protože si viděl něco co jsi neměl.A já nemohu opakovat stejnou chybu.Navíc ti nevěřím.A mě sledovat nebudeš i kdybys chtěl.Dobře si uvědomil že se dostal do pěkného maléru.Najednou nabil sebevědomí."No jak chceš".Pohl rukou.A proti mě letěla váza.Stihla jsem ji odrazit.A dát opatrně na zem.Krucinál kde je ten Will?"Mělo mě to rozptýlit.Což se mu povedlo."Tak teď budu mluvit zase já."Chtěla jsem protestovat.Ale s nožem u krku to moc nejde.Váza se vznesla do vzduchu."Ať tě to ani nenapadne".Zavrčela jsem.A položila ji zpátky.Kouzlem k nám přisunul dvě židle na jednu mě posadil.Nůž byl ve vzduchu a držel se u mého krku.Zatímco on mi svazoval ruce a nohy."Stejně se z toho dostanu a pak tě zabiji!!Přemýšlela jsem co bych mohla udělat.Nevím proč ,ale Luna někam zmizela .A já tady byla sama. Tomu se jenom zasmál.Ale viděla jsem v jeho očích soucit.A že tohle se nemělo stát. Já ty kluky nenávidím."Tak a teď se budu ptát já".Polkla jsem .A nůž už byl zase v jeho ruce. Jen doufám že po mě nebude chtít tu skříňku.