Pár chvil se neskrývat

Luna

  Usmála jsem se .Bylo pěkné vidět jak jsou všichni spolu.Dívala jsem se jak jedno štěně druhé tahá za ucho nebo za ocas.Jedno válčilo s míčkem a snažilo se ho vzít do pusy.Paní něco kutila v kuchyni.A mě nechala s nimi.Zřejmě se vůbec neobává ,že bych byla nějaký zloděj.Za chvilku se vrátila.Nesla tác na ,která byla miska se sušenkami.A sklenice a vetší nádoba ve které byla limonáda.Ukázala mi ,aby jsem si sedla.A ona se posadila na proti mě do křesla.Nalila jsem si sklenici limonády.A sledovala jak si štěňata vesele hrají.Každé bylo úplně jiné.Barvou a trochu i vzhledem.Jediné co měli společného bylo bříško napapané k prasknutí.A některé měli stejné oči jako jejich máma."Ještě nikdy sem nikoho nepřivedla"."Ne? Podivila jsem se."Vždyť byla tak přítulná milá."Ne nikdy odpověděla jako by to říkala co chvíli".Podívala jsem se na fenku.Fenka měla nastražené uši.Zřejmě poslouchala každé naše slovo."Hrozně moc ti děkuji že jsi ji přivedla". Usmála jsem se ."Není zač paní.."Jsem Paní Hradní".Trochu jsem vykulila oči.Nikdy bych nepomyslela že existuje takové přímení."Není zač paní Hradní".Dodala jsem za chvilku."Jak sis mohla všimnout je to velice inteligentní pes a velmi věrný."To nespíš ano ".Usoudila jsem .Ale musela jsem dodat."Ale proč vám teda utekla? Podívala jsem se paní zpříma do očí.Abych poznala jestli bude lhát."To já pořádně nevím,ale mám jistou teorii"."Jakou? Uhla pohledem a začala se dívat jestli nemá ještě přinést píti."Myslím že si tě vybrala má milá"."Tomu nerozumím"."To nevadí ".Začala jsem sledovat stůl.Abych se trochu rozptýlila.A nemusela hledat odpověď na otázku,která se mi linula v hlavě.Paní měla v obývacím pokoji velmi čisto.Nejspíš hodně uklízela.Na stěnách ,které připomínali západ slunce visely obrazy.Pak uprostřed byla jedna velká plazmová televize a dvě skříňky.A na každé z nich byla jedna veliká africká fialka.Jedna kvetla modře a druhá bílo světle fialově.U stolu u kterého jsme seděli.Byla pohovka a dvě křesla.Na stole byla váza z porcelánu a v ní květiny.Nemohu říct jaké všechny tam byli.Až tak dobrá v poznávaní květin nejsem.Paní Hradní si vzala sklenici a napila se pak se podívala na mě a na štěňata."Jestli chceš běž si s nimi hrát".Usmála jsem se."Děkuji,ale to nebylo nutné".Sedla jsem si blízko nich.Rychle ke mě doběhli.Nejdřív mě očmuchávali.Co to mám za jiný pach.A pak mi začali nosit hračky.Abych jim je házela.Irena si poslušně sedla sedle mě a dohlížela na malé.Paní si vzala do ruky program televize a četla si ho.Irena nastražila uši.Když štěňata spadla na zem.Protože se nemohli domluvit.A tak dobří ještě v chůzi nebili."Jsou roztomilí ".Řeknu po chvíli když se dál  hádají  o míček."Jsou to štěňata ."Ty jsou vždycky taková".Prohodí paní vesele.Ale jedno z pěti štěňat se moc neukazovalo.Nikdy jsem neviděla jeho obličej.Zdálo se mi ,že je smutné.Přišla jsem k němu blíž.Štěně se dívalo do země.Takže jsem mu neviděla do obličeje.I když jsem seděla naproti jemu."Ahoj jsem Karina".A vykouzlila jsem  vřelý úsměv.V tu chvíli se na mě podívala svýma očima."Páni"řeknu.Nikdy jsem nic takového neviděla.Štěně mělo oči tmavší modré ,které přecházeli do světlejší modré.A kousek byl do fialova.Nikdy jsem nic takového neviděla.V tu chvíli mě napadlo dokonalé jméno pro ni.Její matka přišla za mnou.Její kožíšek byl stejný jak matky.Jen měla konec ocásku bílý.A pak ještě zadní tlapku a menší flek za uchem.Matka do ní strčila.Štěně šlo za mnou.Prohlíželo si mě.A já jeho.Bylo nádherné .Pod bradou mělo bílou náprsenku ve tvaru srpu měsíce.Paní odložila časopis.Slyšela jsem jak zašustil.Ale nevšímala jsem si  co dělá.Dívala jsem se jenom na  malé stvoření.Dotkla jsem se pravou rukou její hlavy.A v tom...Projel mi tělem blesk.Cítila jsem radost,bezpečí,odvahu a klid.Cítila jsem přesně to co teď ona.Ohromeně jsem se na ni dívala."Co to bylo?"Tohle má drahá bylo to znamení.Jste spřízněné.Už tě nikdy neopustí.Vždycky bude s tebou až do samého konce"."Nemohla jsem uvěřit že si ji mohu nechat,ale jak to vysvětlím doma?.Byla jsem tak ráda.Cítila jsem se báječně.Ale zároveň jsem měla obavy.Jsem už dost stará ,abych se dokázala o ni starat."Irena všechno pozorně sledovala.Bylo vidět ,že je šťastná.A paní se na mě dívala taky spokojeně."Je už navždy tvoje.A už si ji smíš odnést domů.Už jsou na to dost staří.Jaké ji dáš jméno".Zajímala se paní."Bude to Luna".Paní se spokojeně usmála."To je perfektní jméno pro ni".Držela se u mě.Její matka mě taky hlídala.Ale bylo vidět.Že nás dvě už nic nerozdělí.