Pár chvil se neskrývat

Jezdci

  První den byl celkem úspěšný.Pořád jsem umývala zeleninu,nebo talíře.S Lunou jsme spali na seně.A já jsem měla pocit bezpečí.Alespoň pro zatím.Nevím co jsem provedla.Ale vím že mě budou hledat.Jakmile zjistí ,že jsem utekla z vězení.Navíc kdo je vlastně Will?Je to taky jeden z těch zlých co mě chtějí dostat.Ale o skříňce se ani nezmínil.Že by o ní nevěděl?Zavrtěla jsem hlavou abych zahnala myšlenky.Ale nepovedlo se.Vím jen to že jedni chtějí moji smrt.A druzí mě zajali,ale nestihli se na nic zeptat.Jediné moje štěstí je že neví kde je skříňka.A navíc ,že já jsem její velká zbraň.Kdo by mě ovládl.Ovládl by vše.Musím se vrátit na svůj svět.Protože podle toho co jsem tady dneska viděla.Je to něco úplně jiného.Doma je elektřina.Ta tady ani není.A hygiena o té nemluvě.Jen kdybych věděla jak se ten náhrdelník má zničit.Přemýšlela jsem dlouho do noci.Ale jediné na čem jsem se dohodla bylo.Že tady zůstanu co nejdéle.Zkusím něco zjistit.A pak uteču domů.V kuchyni mě nikdo nepozná.Ale Luna se svou velikostí a očima ,které lákají každé dětské oči.Dlouho nepozorovaná nezůstanu.Budu ji muset někde ukrýt.Nebo za pár dní odejít.Zívla jsem .Už jsem byla hodně unavená.Jediná myšlenka ,která mě napadla než jsem usnula.Stýská se mým rodičům po mě.Hledají mě vůbec?Ráno mě vzbudil studený větřík ,který kolem mě poletoval.Snad v naději ,že když mou proletí ,že se rozplynu.Což se samozřejmě nestalo.Jediné štěstí bylo mít Lunu u sebe.Velký teplý polštář,který velmi dobře hřeje a navíc hlídá.Ráno jsem neměla ani čas myslet na rodiče,nebo na svůj osud.Do kterého jsem se tak zamotala.Ráno jsem stihla tak tak sníst chleba.A vypít čas.A samozřejmě ještě něco málo dát Luně.Pak jsem musela pořád něco dělat.Celý den jsem dělala to samé.Ale teď jsem začala ještě nosit vodu.Ale bylo to pro mě výhoda.Lunu jsem nechávala v kuchyni.Co nejmíň jsem ji brala ven.Aby ji nikdo neviděl.Zase jsem viděla toho pána,co mi dal tuhle práci.Pozdravila jsem vesele.A on se trochu usmál .A šel dál.Zřejmě má hodně práce.Odpoledne jsem měla na chvíli volno.Vzala jsem Lunu do lesa se proběhnout.A když jsem se vracela uviděla jsem lidi z toho hradu,nebo zámku.Ve kterém mě věznili.To ne.Prosím ať mě tady nehledají.Nedá se nic dělat Luno.Počkáš tady.A já se půjdu podívat co se tam děje.Věděla jsem že jsou z tama.Podle barvy jejich uniformer.Pamatuji si tu jejich modrou barvu ze dne.Kdy Will mě spoutal na židli.A já se pak osvobodila a oni šli po mně.Zjistím co se děje.A popřípadě půjdu někam dál.Musím použít magii.A nějak se zamaskovat.Abych vypadala jinak.Viděla jsem jednu paní a její šaty.To by mohla zkusit.Jen se musím soustředit.Nesnáším šaty.Ale nic jiného mi nezbylo.Šaty měli stejnou barvu.A vypadali úplně stejně jako ty její.Jen byli užší.Byli dost nepohodlné .Škrábali.Nechápu jak v tom mohou chodit.Naše šaty jsou mnohem lepší a pohodlnější.Jestli tohle všechno přežiji.Určitě se sem jednou vrátím a pomohu jim.Nemohou pořád žít v tomhle.Navíc by jim to hodně pomohlo.Ve škole jsme se učili.Lidi hodně umírali na nemoci.A nebo na nedostatek hygieny.Šla jsem opět pro vodu.A při tom jsem napínala uši ,aby jsem slyšela.Dokonce jsem se lekla hned prvních slov.Tohle nejspíš nebude dobré.Ale budu jejich rozhovor poslouchat až do konce.Jezdi slezli z koně na zem.Jen někteří na nich seděli a rozhlíželi se.A jeden říkal tomu co mi pomohl."Hledáme jistou dívku"."Dívku ? Muž v hedvábném oblečení se podivil."Co by ta tady dělala?"To my nevíme jen nám to přikázali ji najít a přivést."Ne nevím o žádné dívce"."určitě byste si ji všiml.Chodí s takovým divným vlkem".Jasně jsem viděla,že ví.Ale velmi dobře to zamaskoval."Ne bohužel nic nevím.Nemohu vám pomoci.Nikdo zde nešel takoví".Jezdec si povzdychl.Mezitím jejich koním lidé donesli vodu a seno."Tak mi budeme muset jet dál.Děkujeme vám a kdyby se tu objevila okamžitě nám to řekněte".Jen přikývl.Jezdi se naposledy rozhlédli a já se otočila a šla do kuchyně ,aby mě neviděli.A odjeli pryč.Proč neřekl ,že jsem to já?Proč mě chrání? Samé otázky.Pořád samé otázky.A ještě jsem se nedostala domů.Jak dlouho zde ještě budu.A navíc ještě živá.