Pár chvil se neskrývat

Já tě jenom hlídám ..z pohledu prince

  Sedím na stromě.Rozhlížím se.Dívám se no různé domy,které mi připadají dost studené.Bez života.Občas trochu pohnu svým mečem .Který mě tlačí .I stromy jsou tady podivně tiché.Jen občas nějaký zpěv ptactva.Jinak samý hluk ulic je slyšet.Naštěstí nikdo neví ,že jsem tady.To by byl malér .Ale pane vy nesmíte umřít.Jste tady důležitý.Musíte se chránit .A bla bla bla.Kdo by to poslouchal.Sedím tu skoro celý den.Sleduji různě barevná auta.Různých značek .Někdo zaujme moji pozornost.To je určitě ona.Zavírá za sebou branku.A na vodítku má psa.Nikdy jsem takového psa neviděl.Ty oči a to znamení na krku.To musí být ona.Usmála se na psa a pohladila ho po hlavě.A šli se projít .Já jsem přeskočil na druhý strom .Abych na ni lépe viděl.Trochu mi moc mi připadá sebevědomá.Ale jinak je krásná.Její hnědé vlasy , které čechrá vítr.Štíhlé tělo .Jen do očí ji moc nevidím .Což je škoda .Ale i v obličeji vypadá krásně . Možná trochu nos výš než se sluší .Ale jinak je pěkná.No to by měla být pro mě čest.Ji sloužit a ochránit ji.Skryl jsem se víc do větví . Šli kolem mě.Její pes nastražil uši."Co je co se děje ?" podiví se ta holka.Prosím ať si mě ten čokl nevšimne .Vím jistě že ten pes mě viděl.Ale nechal mě na pokoji.Když viděl ,že ji nechci nic udělat.Což nejspíš byl blbí nápad.Kruci.Větev na ,které sedím podivné křupla.Tohle není dobré.Pořád stojí poblíž i se svým psem.Neměla by mě vidět.Snažil jsem se natáhnout na druhou větev.V tom pes štěkl.A ona se otočila.Viděla jak padám k zemi.V poslední chvíli mě chytila i tu větev.Větev poslala na kraj."Jsi se zbláznil .Proč lezeš po větvích a ještě k tomu suchých".Nemohl jsem mluvit.Byl jsem zaskočený její slovní zásobou.A styděl jsem se že mě vidí takhle .Moje důstojnost a sebevědomí kleslo na minimum.Zřejmě moc nezkoumala co mám na sobě a proč.Postavila mě na nohy.Abych se furt nevznášel.Povzdechla si.Viděla že ze mě nedostane žádné slovo."Promiň,ale na tohle budeš muset zapomenout.Nikdo se to nesmí dozvědět".Jediné slovo na ,které jsem se zmohl bylo chabé."Ne".Trochu se podivila že vůbec mluvím.Vypadalo to že čeká vysvětlení.Dokázal jsem jenom říct že ji hlídám.Nebrala to vážně .A zasmála se.Ale bylo v tom slyšet pár kapek hněvu.Pak se otočila zády ke mně,protože hledala psa.Který byl o kus dál.A když se otočila byl jsem pryč.Trochu se podivila a odešla.Já jsem otevřel bránu a vstoupil jsem zpět domů.Tam mě uvítal můj sluha."Pane ,kde jste byl.Víte jakou jsem si dělal starost!! Mluvil dost rozhněvaně.Ale já jsem pokrčil rameny a šel jsem za naši radou kvůli důležité schůzi.Samozřejmě se tam bude jednat o ni.Jsem zvědaví co vymyslí tentokrát.Jako vždy se tam budu šíleně nudit.Někdy jsem svoje rodiče nenáviděl.Proč otec si před pár lety jen tak odešel a nechal mě tady.Prý budu dobrý král.Ale jak bych mohl být.Když se připravujeme na válku.A ona je náš los na vítězství.Navíc až zjistí že bychom se měli vzít,aby pokračoval rod.Tak mě bude do smrti nenávidět.A to mě se ona od pohledu dost líbí.Ale spíš mě zajímá jaká je ona uvnitř.