Pár chvil se neskrývat

Vězení

  Jediné co si pamatuji něčí ruce.Jak se mě snaží postavit.A táhnou mě pryč .Luno kde je Luna?!Snad se jí nic nestalo.Nezáleží co mi udělají.Ale ona za nic nemůže .Musí ji nechat žít.Nemůže trpět za mě.První co jsem ucítila byla vlhkost .A hrozná zima.Ležela jsem na tvrdé lavičce.A i pod pokrývkou jsem se hrozně třásla zimou.Otevřela jsem oči.Byla jsem ve tmavé vlhké místnosti s mříží.Rychle jsem oči zavřela.Prosím ať se mi to jenom zdá.O otevřela jsem opět oči a ještě několikrát jsem je tak otvírala a zavírala.Šeptala jsem si,že se mi to jenom zdá.A pak jsem je nechala úplně otevřené.Takže to nebyl sen.Ani ta blbá přikrývka nehřeje.Navíc jsem toho na sobě moc neměla.Jen tričko s krátkým rukávem tepláky a ne zrovna teplou mikinu.Kde je Luna?Nikde v cele jsem ji neviděla.Navíc jsem nemohla pořád uvěřit ze jsem ve vězení.Co jsem hrozného provedla že mě sem zavřeli? Nejspíš mě chtějí odsoudit za čarodějnictví.Nebo nevím.Vlastně pořádně nevím co se stalo .Jen jak jsem bojovala a pak hledala Lunu.A pak jsem se probudila v téhle kopce.Pomoci magie jsem vykouzlila plamínek a hodila ho na zem .Sedla jsem si k němu sledovala ho jak hoří a neuhasíná.Navíc mě hřál a hlavně mi ohříval ruce.Ještě jsem si z postele za sebou strhla na sebe pokrývku.Naštěstí na zemi byla trochu slámy.Takže jsem neseděla na vlhké podlaze.Kde jen ta Luna může být?Nikde jsem ji tady neslyšela a ani neviděla."Luno!! Zavolala jsem zoufale.Ale jediné co se mi dostalo odpovědi.Byla ozvěna jejího jméno šířícího se dal chodbou.Naproti mých mříží byli další.A mezi nimi vedla užší ulička.A co jsem se dívala.Jednoduše řečeno uprostřed byla ulička a na okrajích.Žaláře.Stejně tmavé , studené a vlhké.Jediné světlo sem dopadalo jediným oknem.Které bylo malé a ještě ,aby někdo neutekl mělo na sobě mříže.Do čeho jsem se to zase dostala.Představila jsem si mapu.A všechny místnost s mřížemi.A hledala jsem alespoň v jedné z nich Lunu.Byla úplně na začátku.V prvním místnosti,která.taky měla mříže.Mela obojek kolem krku.A byla připoutaná řetězem,který nemá šanci přetáhnout.Ležela na zemi a dívala se do zdi."Luno"Zavolala jsem v myšlenkách.Viděla jsem jak nastražila uši."Jdu si pro tebe".Pak jsem přerušila spojení.Cítila jsem se nějaká slabá.Ale to bude jenom z tohoto prostoru.Nechala jsem zhasnou plamínek.A přemýšlela jak se zbavit dveří ,aby to neudělala moc velký hluk.Nakonec jsem poslala malý plamínek do zámku .Který ho měl zatlačit a odemknout.Chvíli mi trvalo najít správné místo.Cvak.Konečně.Luno jdu si pro tebe.Tady tě Nenechám.Navíc nás nikdy nikdo už nerozdělí.Nikdy ,to Nedovolím.Už nikdy.Otevřela jsem dveře žaláře.A opatrně ji za sebou zavřela.Pomalu jsem dýchala a snažila se potichu našlapovat.Musím být hodně tichá a rychlá.Neměl by tady nikdo hlídat.Až na začátku.A na začátku byla Luna.Země nebyla vůbec rovná.Někdy mi noha zabořila do díry.A nebo málem šlápla do louže.Tady teda mají pořádek pomyslím si.Ale je to vezení a tady se moc neuklízí.Viděla jsem cestu k Luně.Věděla jsem přesně kde je.Ale ta cesta bylo hrozná.Konečně jsem se po delší době dostala na konec.A pak už jen pár kroků odtud byla Luna.Schovala jsem se za roh.Dýchala jsem tak tiše ,že jsem slyšela vlastní tlukot srdce.Jdu si pro tebe Luno.Jeden strážník seděl u stolu a pospával.Tohle je snad všude.V každé pohádce je hlídač,který místo hlídaní takto spí.Udělala jsem rukou kolečko.Okamžitě se kola chytil větřík.Poslala jsem ho na žalářníka.Vítr ho neměl usmrtit.Jen na pěknou dobu uspat.Tohle kouzlo bylo jedno z prvních ,které jsem se naučila a nebylo nijak těžké.Hned ho do sebe v dechl.Nějdřív úplně zčervenal.A pak pobledl.Ale to bylo jenom zimou.Začalo to hned působit a já měla volné ruce."Luno" Přišla jsem co nejblíž k ní.Ale v cestě mi vadili mříže.Okamžitě zavrtěla ocáskem jak mě viděla.Použila jsem to samé kouzlo ,které jsem použila na svoje železné dveře.A pak jejího obojku a řetězu jsem se zbavila pár doteků ohněm.Konečně byly jsme volné.Opět svobodné a teď se jenom odsud dostat.S Lunou po boku jsem byla připravena kdykoliv zasáhnout.Vyšli jsme ven z vězení.A šli za světlem.Bylo tak blízko,ale i daleko.Z vězení jsem byli venku.A dokonce jsme byli na světle.Venku se teprve slunce objevovalo a pomalu všechno osvětlovalo.Ale i tak byli na náměstí lidi.S nimi nikdy nesplynu.Musím si někde opatřit nějaké jiné oblečení.Měla jsem štěstí.Někdo nechal na seně černou kápi.Oblékla jsem si ji.A vypadala alespoň trochu podobně jak ostatní.Potřebuji se už jenom vrátit domů.Musím najít tu cestu z odsud.Neměla jsem ani čas si to tady prohlédnout.Byla jsem zřejmě padouch což jsem vůbec nechápala.A co jsem tak hrozného provedla.Rychle jsem s Lunou odešli z toho starého náměstí.A schovali se v lese.Ale jak se mám dostat domů?A jak tu mám přežít?Musím si někde najít práci.Akoráť budu muset odejít hodně daleko.Musím odejít tak daleko až nebudu cítit nohy.Ale budu se cítit v bezpečí.Což tady není i když jsem alespoň nějaký větší kus byli pryč.