Vyšla jsem z umělecké školy Ave Art v Ostravě. V jednom podpaží jsem měla skateboard, v druhém ádvojkové desky. S batohem na zádech jsem naskočila na skate a vyrazila ulicemi domů. Byl jeden z krásných jarních dnů, kdy vám stačí jen mikina. Rudé vlasy mi vlály ve větru a já si v hlavě tvořila plán na dnešní odpoledne. Bylo zkouškové období a já musela dokončit několik prací. To zase půjdu spát až po půlnoci...
Doma nikdo nebyl, a tak jsem hodila desky na postel a šla jsem do kuchyně, abych zistila, co bych mohla sníst. Za pár minut jsem už seděla za stolem nad prvním výtvorem a ujídala jsem cereálie přímo z pytlíku. Můj pokoj je jeden velký chaos. Všude jsou hromady oblečení, výtvarných potřeb, knih a papírů. Postel je věčně neustlaná. Nemám prostě čas uklízet. Mamce to nevadí, chápe to.
Mamka přišla domů hodinku po mně, v pět. Dala jsem si od kreslení pauzu, mamka uvařila čaj a sedly jsme si do obýváku. Uvolněně jsme si povídaly, co se nám dnes stalo a pak jsem se odebrala zpátky do pokoje nad kresby a kreslila jsem až do nočních hodin více méně bez přestávky.
ČTEŠ
Zrada
Fiksi UmumSofie, úspěšná studentka umělecké školy, vyrůstala ve městě se svou matkou. Vedly spokojený život. Osud však postavil Sofii před nelehkou překážku. Sofie je donucena přestěhovat se k otci, o kterém ani nevěděla, že ho má. Zdání klame a nic není, ja...
