Zrada

3. kapitola

Vstala jsem. Přišel vytoužený pátek. Už zítra budu moci pracovat celý(!) den na výkresech a možná něco podniknu s mamkou, pokud nebude v práci. Pracuje jako zdravotní sestra a času nazbyt moc nemá, ale o víkendech se jdeme občas projít, nebo zajdeme do obchoďáku. Mamka je super. Podporuje mě ve studiu a platí mi docela vysoké školné. Otce nemám. Narodila jsem se a byla jsem odmala jen s mamkou, taťka o mně možná ani neví. Ale nechybí mi. Mamča sice není pořád doma, ale má mě ráda...a to je hlavní.
Vstala jsem z postele. Dneska jsem se sprchovat nemusela, stihla jsem to včera kolem půlnoci. Venku bylo krásně a teploměr ukazoval dvacet stupňů. Oblékla jsem si krátké riflové roztrhané kraťasy, bílé volné tílko a zapletla jsem si cop. Mamka nebyla doma. Včera jsem konečně dodělala jednu další práci, tak jsem ji schovala do tubusu (složky jsem si nechala ve škole), hodila jsem si na záda batoh a vyběhla jsem z budovy. Dneska jsem šla pěšky.

Ve škole jsem zůstala do čtyř, pak jsem šla rovnou domů. Zarazilo mě, že mamka doma ještě není, asi je na přesčase. Sedla jsem si na postel a zapla jsem notebook. Předělávala jsem grafiku podle skript, seděla jsem nad tím dobré tři hodiny.
O půl osmé mi přišlo divné, kde mamka je, a tak jsem jí napsala zprávu na mobil. Když mi neodpověděla ani po půl hodině, zkusila jsem jí zavolat. Nebyla dostupná. Napsala jsem na facebook Lukymu, jestli by nechtěl přijít.
Padla jsem mu do náruče a rozbrečela jsem se. Luky mě hladil po zádech a uklidňoval mě, že se mamka určitě vrátí. Dělala jsem si starosti. Proč mi mamka nepíše ani nevolá? Nestalo se jí něco?

V deset večer jsme jeli s Lukym autobusem do nemocnice.

,,Prosím vás, není tady Sofinina matka? Paní Austinová? Pracuje zde jako sestřička."

,,Odjížděla normálně kolem čtvrté domů." řekla nám paní na recepci a pokrčila rameny.

Luky u mně přespal. Nic jsem neudělala, unavená pláčem jsem usnula na gauči. Hned, jak jsem se probudila, utíkala jsem do ložnice. Mamku jsem však nikde nenašla.

,,Zavolám na policii." řekl Luky a bral do ruky telefon. Vtom však u dveří zadrnčel zvonek. Div jsem se nepřerazila, když jsem utíkala otevřít. Když jsem dveře prudce otevřela, myslela jsem, že omdlím.