,,Dobré ráno, Sofie." řekla tím svým podlézavým hlasem. Nemohla jsem tomu uvěřit. Stála tam přede mnou a její ještěří očka se přímo vpíjely do těch mých. Sociální pracovnice. ,,Tvá matka je v hrozném zdravotním stavu, možná se z toho nedostane." řekla s notnou dávkou lhostejnosti. ,,Je mou povinností svěřit tě do péče otce s okamžitou platností. Sbal si věci, otec na tebe čeká autě." řekla.
Sesunula jsem se k zemi a rozbrečela jsem se. ,,Můžu mamku aspoň vidět?" řekla jsem plačtivě, i když jsem tušila odpověd. ,,Ne, nebylo by to vhodné." odpověděla. Luky mě objal a konejšil v náruči. Snažila jsem se uklidit, ale nešlo to. Mamka, moje milovaná maminka mi možná umře a oni mě k ní ani nepustí. Pošlou mě k neznámému člověku, který si říká můj otec. Kam se poděla spravedlnost?
Luky mě odnesl do pokoje a začal mi balit věci do tašky. Nic jsem nevnímala. Připadala jsem si smutná a ukřivděná zároveň. Slzy se mi řinuly z očí, že jsem ani pořádně neviděla, co mi Luky balí. Byla jsem strašně ráda, že je teď se mnou a pomáhá mi. Aspoň on, když už nikdo jiný.
Ženská ze sociálky, Veronika, se neobtěžovala zavřít dveře a jen tak se rozhlížela po našem bytě.
Luky mi u nohou zavřel tašku plnou věcí a pomohl mi se postavit. Veronika opustila náš byt a já se jako duch vlekla za ní. Luky zamknul dveře a hodil mi klíče do tašky. Všichni tři jsme sešli schody a vyšli před panelák. Veronika zamířila k autu na kraji parkoviště a pokynula mi, abych nastoupila do černého auta, kde za volantem seděl nejspíš můj otec. Lukymu vysloveně zakázala jet se mnou, a tak jenom hodil do kufru tašku a dlouhé minuty mě držel v objetí. Pak mi pomohl nastoupit. Dveře se zavřely a já Lukymu mávala do doby, než mi zmizel za rohem. Pak jsem se přes slzy podívala na toho, kdo seděl vedle mě a teď si mě někam odvážel. Připadala jsem si jako loutka, jako stín své osoby.
Muž byl středně vysoký, s tmavými vlasy a strništěm na bradě. Na sobě měl montérky zastříkané od bílé barvy a černé děravé tričko. Bylo mi ale úpně jedno, co je vlastně můj otec zač a kam mě veze. Jediná myšlenka, co mě nechtěla pustit, byla, že už nic nebude jako dřív.
ČTEŠ
Zrada
General FictionSofie, úspěšná studentka umělecké školy, vyrůstala ve městě se svou matkou. Vedly spokojený život. Osud však postavil Sofii před nelehkou překážku. Sofie je donucena přestěhovat se k otci, o kterém ani nevěděla, že ho má. Zdání klame a nic není, ja...
