Když mi ráno zazvonil v půl sedmé budík, myslela jsem, že snad ani neudržím oči otevřené. Samozřejmě jsem se včera jaksi zapomněla osprchovat, a tak budu muset pohnout zadkem, abych vše stihla a šla do školy jako člověk. Když kreslím dlouho do noci, jsem unavená a tak mnohdy jenom vlezu v oblečení do postele a během okamžiku spím. To potom musím ráno dohánět, jako dneska. Odhodila jsem peřinu, protáhla jsem se, vzala jsem z jedné z hromad čisté spodní prádlo a utíkala jsem do koupelny, kde jsem si dala vlažnou sprchu.
Oblékla jsem si pruhované tričko, tyrkysové rifle, udělala jsem si střapatý drdol, dala si řasenku a vrátila jsem se do pokoje, abych si sbalila všechny věci. Vzala jsem hotové i nedokončené práce ze včerejška a dala je do složky. Do batohu jsem hodila učebnice, pouzdro a zašla jsem si do kuchyně pro svačinu. Mamka si zrovna dělala snídani po noční službě. Pozdravily jsme se. Rychle jsem popadla flašku s ovocnou šťávou, v předsíni jsem se obula, hodila jsem na sebe modrou mikinu, popadla jsem skateboard a zamávala jsem mamce. Po cestě do školy jsem si prošla zprávy, co mi přišly, když jsem včera dělala na výkresech. Ještě jsem stihla napsat Lukymu, svému příteli, jestli bychom nezašli dneska ven, než jsem se potkala s Dorot, mou skvělou kamarádkou. Rychle jsme se objaly, já jsem seskočila ze skateboardu a šly jsme spolu do budovy školy.
Odpoledne nám nečekaně odpadlo vyučování, a tak jsme skončili už ve dvě, místo klasických tří hodin. S Dorotkou jsme se chvíli toulaly po venku, pak jsem ji doprovodila domů a se sluchátky v uších jsem jela domů.
Ve čtyři hodiny pro mě přišel Luky a společně jsme si zašli na zmrzlinu. Domů jsem přišla o půl osmé a zapnula jsem notebook, musela jsem dodělat nějakou grafiku.
ČTEŠ
Zrada
General FictionSofie, úspěšná studentka umělecké školy, vyrůstala ve městě se svou matkou. Vedly spokojený život. Osud však postavil Sofii před nelehkou překážku. Sofie je donucena přestěhovat se k otci, o kterém ani nevěděla, že ho má. Zdání klame a nic není, ja...
