Zrada

12. kapitola

V posledních týdnech na mně začali být Tom se Sandrou nepříjemní, zadávali mi těžkou práci a občas mi za trest nedali najíst. Ale všechno jsem to snažila zvládat hlavně kvůli Hedě. Ale moc se mi stýskalo po mamce a nikdo mi nechtěl říct, jak to s ní dopadlo.

Byl všední den, Tom se Sandrou v práci. Udělala jsem práci, co mi zadali a bez oběda jsem utíkala k Hedě. Pásla se venku. Naučeně jsem podlezla drát a šla za dům poklidit ve stáji. Pak jsem vypnula elektřinu v drátu, vzala jsem ohlávku s vodítkem, oddělala jsem branku a zavolala jsem na Hedu. Zvedla hlavu a nastražila uši. Vydala se mi naproti. S ohlávkou jsem ještě trochu bojovala, ale nasadit jsem ji zvládla. Pak jsem kliďounkou Hedu odvedla do stáje, dala jí krmení a chystala jsem si ven čištění.

Když jsem měla Hedu očištěnou, normálně bych ji odvedla do výběhu. Dnes ale přišel Olin a řekl mi, že se můžu svést. Pomohl mi dát sedlo a uzdečku.
Najednou se mi Heda zdála strašně vysoká a velká. Zaváhala jsem. Olin však nikoliv a vyhodil mě do sedla. Zlatá Heda stála a čekala. Našla jsem nejistě nohou třmen a chytla jsem se sedla. Olin mě odváděl s Hedou k lesu. Zvykala jsem si na nové pocity, bylo to poprvé, co jsem seděla na koni. Ale bylo to úžasné. Našla jsem v sedle místo, kde se sedělo pohodlně a za chvíli jsem pustila sedlo a chytla otěže. ,,No vidíš, jak ti to jde! A teď sama!" řekl Olin a pustil mě. Okamžitě jsem se znova chytila sedla a na chvíli jsem ztratila rovnováhu. Heda zastavila. ,,Seď klidně, Heda se o tebe postará. Až budeš chtít, sundej jí sedlo a pusť ji do ohrady." řekl jen Olin a šel o domku. Já stála s Hedou na lesní cestě. Nevěděla jsem, co mám dělat. Heda se po chvíli rozešla. Snažila jsem se nebát a kopírovat její pohyby. Bez výsledku. Klátila jsem se ze strany na stranu a Heda se po chvíli začala nervovat a zrychlovala mi. Vykopla jsem nohy ze třmenů a svezla se dolů z jejího hřbetu. Spadla jsem na zadek do prachu na cestě. Zaklela jsem a chytila Hedu za otěže. Poraženecky jsem ji vyvedla z lesa a šla s ní do stáje. ,,To jsi moc nepojezdila." řekl Olin. ,,Já to neumím, nevím, co mám dělat." řekla jsem smutně a sklopila zrak. ,,Já ti ukážu, jak se jezdí."

Celé odpoledne jsem strávila s Olinem a Hedou. Bylo mi s nimi strašně fajn. Olin to s Hedou uměl, byli jako jedno tělo a Heda se mu snažila maximálně vyhovět. Byli úžasní a já jsem si přála jezdit stejně dobře a dokázat s koněm splynout. Měla jsem tak dobrou náladu, že jsem se zapomněla vrátit domů před třetí hodinou. Doma už za dveřmi čekal Tom a to nevěstilo nic dobrého.