Objala jsem Lukyho a po tváři mi steklo pár slz. Jak mi chyběl! Tom se Sandrou nás nepříliš důvěřivě pozorovali. Proto jsem jim jen řekla, že se půjdeme projít.
Celou dobu jsem nepustila Lukášovu ruku. Jsem strašně moc ráda, že ho mám. Je pro mě světýlkem ve tmě. Záchytným bodem. Když večer odjížděl, mé srdce krvácelo.
Další ráno nebyl nikdo doma, a tak jsem vzala desky, tušku a šla ven. Hledala jsem dlouho, co bych nakreslila. Nakonec jsem skončila u pastviny s klisnou a začala jsem kreslit.
Slunce mi zářilo nad hlavou, když jsem desky odložila vedle sebe do trávy, abych si trošku odpočinula. Náhle zvedla klisna hlavu a zadržela dech. Pak hluboce tiše hrdelně zaržála a vykročila ke vchodu do ohrady. Spatřila jsem nějakého člověka a rychle jsem se skryla do vysoké trávy, aby mě nespatřil. Byl to muž a dával klisně ohlávku s vodítkem. Pak bok po boku opustili ohradu. Muž trochu kulhal, ale klisna vypadala, že ho miluje. Šla vedle něj věrně a pomalu. Ne jako pes... Vyzařovalo z ní něco jiného. Snad respekt? Pokora? Obdiv? Za chvíli ta krásně soužitá dvojice zmizela za přilehlým domkem u pastviny. Sebrala jsem svoje věci a šla jsem domů. Byla jsem z toho momentu tak vykolejená, že jsem se málem vydala na druhou stranu. Jak byla ta klisna vůči tomu pánovi jemná a starostlivá! Podívala jsem se na náčrt, který jsem udělala za dopoledne. Klisna tam vypadala moc obyčejně, nebyla to ta úžasná bytost, kterou jsem doopravdy viděla. Musím se více dívat.
ČTEŠ
Zrada
General FictionSofie, úspěšná studentka umělecké školy, vyrůstala ve městě se svou matkou. Vedly spokojený život. Osud však postavil Sofii před nelehkou překážku. Sofie je donucena přestěhovat se k otci, o kterém ani nevěděla, že ho má. Zdání klame a nic není, ja...
