Zrada

17. kapitola

Do místnosti vešla další osoba. Začala křičet a odtrhla ode mně Tomáše. Poznala jsem Lukyho. Mého milovaného Lukyho. Už bude dobře, když je tady on.
A v tu chvíli jsem cítila v srdci mír a klid.

Probudila jsem se. Necítila jsem svoje tělo, ale mlhavě jsem kousek od sebe viděla nějaké lidi. Luky. Začala jsem plakat a snažila jsem se usmát. Do tváře mi ale vjela strašlivá bolest. ,,Klid lásko, už jsi v bezpečí." uklidňoval mě.
Někdo další byl vedle Lukyho, který teď držel mou ruku v té své. To se mi asi jenom zdá. To nemůže být pravda. ,,Ahoj Sofinko." řekla ta osoba a já jsem si už byla stoprocentně jistá, že ten člověk, který má na sobě bílý plášť, není nikdo jiný, než moje mamka.

***

,,A jak jsi se tam vlastně vzal?" zeptala jsem se Lukyho. Po týdnu, který jsem strávila v nemocnici, jsem seděla doma, v Ostravě, na gauči mezi Lukym a mamkou. Měla jsem ještě pár zdravotních problémů, ale jinak jsem byla fyzicky zdravá. S psychikou to bylo ale o něco horší. ,,Neodpovídala jsi mi na zprávy, když jsem ti volal, byla jsi nedostupná, a tak jsem se rozhodl, že se zajedu podívat, jestli je vše v pořádku." zachvěla jsem se při pomyšlení, že kdyby přišel Luky byť jen o chvilinku později, nemusela jsem být už mezi živými. ,,Všechno už je v pořádku, Sofi." řekla mamka a objala mě kolem ramen. Zavřela jsem oči. Vnímala jsem mateřskou lásku a špatné myšlenky pozvolna odešly.

O týden později, noviny
Ve Staré vsi několik let bydlel obchodník s dětmi, který se v pátek 15.6. pokusil zavraždit svou dceru, Sofii Austinovou. Sofininu matku uvěznil ve sklepě.
Nyní dostal trest dvacet let odnětí svobody.