Větší zlo

Grindelwaldová

Snad každý kouzelník zná příběh o Lordu Voldemortovi. Ví, kým byl, co všechno dokázal i co se s ním stalo. Jen velmi málo lidí ovšem ví, jak se to stalo. Co udělalo z Toma Raddla nejobávanějšího černokněžníka všech dob.

Všechno to začalo v září roku 1942. Tehdy šestnáctiletý Tom stál na nástupišti 9 a 3/4 a na jeho tváři sídlil nepatrná úsměv, když jeho pohled spočinul na rudé lokomotivě Bradavického expresu. Aby taky ne. Už se nemohl dočkat. Celé léto se těšil, až konečně zase na nádherných deset měsíců vypadne z toho prokletého mudlovského sirotčince, kam bylnucen se neustále vracet, a zase bude doma, v Bradavicích. Zhluboka se nadechl a vydal se k jednomu z vagónů. Po chvíli si našel volné kupé, kde se usadil a za oknem vyhlížel nějakou známou tvář. Netrvalo dlouho a v davu se objevila první. Patřila jeho spolužákovi Orionu Blackovi, se kterým ve škole už pět let sdílel jeden pokoj.
Orion si Toma za sklem všiml a vydal se za ním do vlaku. Pozdravili se a Orion se posadil naproti spolužáka. Aby zabili čas, než se k nim připojil Abraxas Malfoy a jako vždy je zahrnoval úchylnými historkami, kolik holek si během léta přivedl domů, vyprávěl alespoň mladý Black něco málo ze svých prázdninových zážitků. Abraxas byl o ročník výše a do sexuálního života byl zasvěcen poměrně brzy. A své znalosti hojně využíval, málokterá odolala šarmu mladého aristokrata.
"Jak vidím tak Walburga opět obnovila šatník," ušklíbl se Orion a přerušil tak přítele ve vyprávění o půvabné brunetce. Všichni tři chlapci vyhlédli z okna na novou módní kreaci Zmijozelky a ani jeden z nich nezabránil pobavenému úšklebku.

Během několika následujících minut už vlak pomalu opouštěl nádraží a vydal se na dlouhou cestu.

Večeře ve velkém sále byla nudná, ale to co následovalo, už bylo jiné kafe.
Tom se usadil ve společenské místnosti Zmojozelu do pohodlného křesla u krbu a kolem něho se začalo scházet několik věrných členů skupiny, jenž se bavila plněním jeho rozmarů. Tom se rozhlédl a zamračil se. Skupinka totiž oproti loňskému roku značně prořídla, což se mu ani za mák nelíbilo.
Zbytky jeho ročníku byly roztroušeny různě po místnosti a nejspíše snažili se být neviditelní. Čas od času se někdo zadíval jeho směrem, jako by zjišťoval, co udělá, když nejsou tam, kde je čekal, ale rychle svůj pohled zase odvrátili. Raddle jen znechuceně svraštil obočí a začal pomalu přemýšlet, jak neposlušné potrestá. Z myšlenek ho ale vytrhl v těchto místech dosti neobvyklý zvuk. Klapání vysokých podpatků o kamennou podlahu se rozléhal ztichlou místností jako rány kladivem. Všechny pohledy se upřely na původce zvuku i Tom se otočil a pohlédl směrem ke vchodu do prostorů zmijozelské koleje.
Do místnosti právě vešla světlovlasá dívka, na sobě až příliš krátkou černou sukni a bílé košili, které byly součástí uniformy. Její dlouhé štíhlé nohy halené černými podkolenkami na sobě opravdu nesly boty s až nepřirozeně vysokými podpatky. Hábit měla ledabyle přehozený přes rameno. Co dodat, pro mužské osazenstvo to byl naprosto dokonalý pohled, zatímco dívky na příchozí mohly jen tiše žárlit.
I Tom musel uznat, že se na dívku dalo dívat. Upíral na ni své hnědé oči a ztěžka polkl. Nemohl si ji ale nikam zařadit a o novém studentovi se mu nikdo ani slůvkem nezmínil. V tom se ale k blondýnce připojil i její doprovod složený z Walburgy Blackové, která konečně vyměnila otřesný kabát za zmijozelskou uniformu, a Eileen Lloydové. V tu chvíli mu bylo naprosto jasné o koho se jedná. Elizabeth Tatiana Gravesová, které ale nikdo neřekl jinak jako Grindelvaldová. Skutečnost, že Elizabeth byla dcerou největšího černokněžníka všech dob, byla v Bradavicích takovým malým veřejným tajemstvím, o kterém všichni věděli, ale nikdo s tím nic nedělal.
Tom byl už minulý rok svědkem toho, že děvčata mohou dospět v ženy v podstatě přes noc, ale takovou změnu během pouhých dvou měsíců, jaká proběhla u Grindelwaldové, ještě neviděl. V pátém ročníku to byla jen obyčejná šedá myška. Ve Zmijozelu nic moc neznamenala, nijak se nezapojovala a zdržovala se jen ve velmi vyhraněné společnosti. Nejčastěji jste ji viděli s Eileen Lloydovou a občas se k nim nachomýtla Wallburga, ale teď? Naprosto celá zmijozelská společenská místnost na ni upírala pohled a ona si ho náležitě užívala.
Tak arogantní výraz, jaký se usídlil na její tváři, snad nedokázal vytvořit ani on sám. Modré oči rychle přelétly místnost, než se jejich pohled zastavil u hnědých očí Zmijozelova dědice. Vítězně se ušklíbla a posadila se na pohovku na opačné straně místnosti. Její společnice se posadily k ní a spolu s nimi i několik z přítomných, kteří měli sedět u jeho nohou! Tak tohle Toma opravdu vytočilo. Jak si to ta holka vůbec představuje! Taková drzost.
Ještě chvíli propaloval svou nově nalezenou konkurenci, než se otočil zpět k plamenům a začal kout plán, jak se ji co nejrychleji zase odstrčit na druhou kolej, kam podle něj patří. Nemohl si dovolit, aby mu nějaká nafintěná nána podrývala autoritu a on si byl zcela jistý, že se o to ve velmi blízké době pokusí .
Mladý Raddle znal zmijozelskou povahu až moc dobře. Jdou jen za tím, o kom si myslí, že jim přinese větší zisk. Věděl, že musí něco udělat. Musí proti ní něco podniknout a to dřív, než to udělá ona. V koleji bylo ještě dost lidí, kterým jeho pozice v jejím čele moc nevyhovovala. Nemohl riskovat, že toho Grindelwaldová využije a s jejich pomocí ho "svrhne". 

Schylovalo se k válce a všichni přítomní to cítili. Brzy vypukne válka o post zmijozelského krále.