Velký sen

9. ,,Bojím se."

           Už zase. Už zase oba čekali na chodbě. Opět netrpělivě postávali a čekali na příchod doktora Hallwarda. Vteřiny za vteřinami, minuty za minutami... Avšak právě takové chvíle se zdály být jako věcnost. Napětí by se zde dalo krájet. Oběma už klesala víčka, když vtom se ozvalo zavrzání dveří. Jennifer a Frank se rázem přesunuli k Hallwardovi.

,,Vaše dcera zažila šok, proto se jí na pár vteřin zastavilo srdce. Naštěstí se nám ji podařilo včas 'oživit'. Je v pořádku." Usmál se a odešel.

Oba si oddychli. Vždyť právě mohli přijít o svou milovanou a jedinou dceru.

,,Pojedeme zpátky na ranč," oznámil Frank. Jenny kývla.

***

Kelly seděla u stolu v kuchyni. Skláněla se nad jakýmsi dopisem. Dveře se otevřely a vstoupil Frank. Hned za ním Jennifer.

,,Jak to dopadlo?" otázala se Kelly.

,,Naštěstí je v pořádku," dopověděl Frank a sedl si naproti ní. ,,Co je to za papír?"

,,Dopis. Je adresovaný tobě, tak se nezlob, že jsem ho otevřela já." Natáhla ruku přes stůl a podala mu ten dopis. ,,Morganovi zrušili smlouvu. Odmítají si od nás dál pronajímat koně."

,,To znamená, že jsme přišli o nejlepší zákazníky," dodala Jenny a se šálkem kávy v ruce si sedla vedle Franka. ,,Co budeme dělat?"

,,To nevím." Zakroutila hlavou Kelly. ,,Ale jedno je jisté- když odejdou Morganovi, budou odcházet i ostatní. Včetně Hillových, kteří smlouvu zrušili už včera." Položila na stůl další papír.

Mlčky seděli a přemýšleli. Ticho přerušil Frank:

,,Jiná možnost v tuhle chvíli není. Musíme prodat pár koní a pokusit se obchod rozjet někde jinde."

Ještě chvíli promýšleli plány do budoucna, pak šli všichni spát.

***

Miley se probudila. Promnula si oči, které otevřela bez bolesti. Pokoj ozařovala jen malá lampička. Pokusila se si sednout, ale nešlo to. Bolest v zádech byla tak velká, že jí dělal problém jakýkoliv pohyb. Nedokázala se ani natáhnout pro skleničku vody. Proto stiskla tlačítko vedle postele. Dveře se rozletěly a do pokoje vešla sestra. Nebyla to však ta milá mladá sestřička, ale postarší paní.

,,Už jsem myslela, že se neprobereš," utrousila cestou k oknu, jehož závěs prudce strhla. Do pokoje tak vniklo příjemné raní světlo. Přešla zpět k dívčíně posteli a lampu zhasla. Už nebylo potřeba, aby svítila.

,,Zajdu pro doktora, aby se na tebe podíval," řekla nepříjemným hlasem.

,,Dobře... A kdy pojedu domů?"

Sestra se na ní překvapeně podívala. ,,Milá, zlatá tady si pobudeš ještě dlouho. Na návrat domů ani nemysli." Chytla za kliku a třískla dveřmi.

,,Jak dlouho," zeptala se sama sebe Miley.

Po zbytek rána i dopoledne se nudila. Občas ji přišel prohlédnout doktor, ale kromě toho se nic nedělo. Snažila se usnout, ale nešlo to. Až odpoledne uslyšela na chodbě Frankův hrubý hlas. Záhy na to do pokoje vešli oba. Jennifer i Frank. Jenny v levé ruce držela čokoládu a ovoce. Přisunuli si židle k posteli a sedli si.

,,Jak se máš?" zeptal se Frank.

,,Je to lepší, ale pořád se nemůžu pořádně hýbat." Usmála se Miley. ,,Je pravda, že je Ron..." Nedokázala to doříct, protože se jí do očí nahrnuly slzy. Jennifer si sklopila hlavu do dlaní.

,,Ano," odpověděl Frank.

,,A Candy?" zeptala se. Slzy nechala volně stékat po tvářích.

,,Po tom závodě jsme jí museli píchnout uklidňující injekci. Ale teď je v pořádku." Usmál se a chytl dceru za ruku. Chvíli takhle seděli. Pak promluvila Miley.

,,Bojím se." To upoutalo pozornost rodičů. Jenny se narovnala a podívala se na ni.

,,Bojím se," pokračovala Miley. ,,Že se už nikdy nebudu moct vrátit do sedla."

,,Ale Miley. To, že máš nalomenou páteř přece vůbec nic neznamená." Miley na ní šokovaně pohlédla.

,,Cože mám?"

,,Nalomenou páteř. Bude trvat docela dlouho, než se z toho dostaneš," řekl Frank. ,,Ale společně to zvládneme." Usmál se na ni.

Oba už chtěli jít, ale Miley si přála, aby tu s ní ještě chvíli zůstali. Z té chvíle se nakonec staly dvě hodiny. Povídali si o různých věcech. Avšak Miley si ani nevzpoměla na to, že se chtěla zeptat, kdo tedy dostih vyhrál. Když oba už skutečně odcházeli, blížil se večer. Hned, jak opustili pokoj, řekl Frank své ženě:

,,O tom, že jde ranč do krachu se nesmí dozvědět."

,,Ano, řekneme jí to, až bude vhodná chvíle."

Políbili se a ruku v ruce opustili bránu nemocnice.

Hello...
Máme zde další část! Ooo, jak nečekané! Doufám, že jste si čtení užili! Omlouvám se za to, že kapitoly jsou takové krátké, ale já sama jsem ráda, když napíšu aspoň těch 600 slov.
Dneska jsme byli v bazénu a mě tak bolí ruce, že se divím, že jsem to vůbec napsala. :-D OK, nebudu z toho tady dělat slohovku a přestanu se vykecávat a už tyhle bezvýznamné kecy napsané tučným písmem ukončím. :-0
Takže...Adios u další kapitoly

Vaše MarktaSyslov