18. Večerní procházka.

342 49 15
                                    

Miley zavřela Candyin box. Opřela se o vrátka a zhluboka vydechla všechen vzduch z plic. V hlavě si přemítala vše, co teď dokázala. Cítila hrdost. Usmála se nad tou myšlenkou a pomalu opouštěla stáj.

Zima už se ohlásila a slunce právě zapadalo. Miley se rozhodla pro krátkou večerní procházku. Obešla hlavní budovu a po polní cestě se pomalu vydala k lesu. Musela si přiznat, že ji tam netáhne jen touha vyčistit si mysl, ale hlavně chtěla vědět, jak probíhá
realizace Deylovy elektrárny.

Ani nemusela jít dlouho; už z dálky spatřila nákladní auta a velký jeřáb, jenž právě něco zvedal do výšky. Miley se chtěla vrátit zpět na ranč, ale něco uvnitř jí to nedovolilo. I když už věděla, že na situaci nic nezmění, měla pocit, že tam musí jít a promluvit si s tím mužem v oranžové vestě, který v rukách svíral několik papírů. S Alwynem Deylem.

Hrdě vykročila ke stavbě. Zastavila se pár metrů od elektrárny a čekala. Alwyn zrovna něco vysvětloval několika svým dělníkům. I když proti své vůli, se Miley do rozhovoru zaposlouchala. Nebylo to však nic důležitého. Muži řešili šířku nějaké místnosti.

Mezitím měla Miley dobrou šanci si vše prohlédnout- nacházeli se přímo před stavbou. Vybudované bylo teprve přízemí. A i to bylo přímo obrovské. Kolem bylo mnoho dřeva a cihel.

,,Dobře, Alwyne," řekl jeden z mužů a i s ostatními odešel. Alwyn se otočil a při pohledu na Miley doslova ztuhl.

,,Zdravím," pozdravila Miley. Alwyn kývl.

,,Jsem rád, že už jsi v pořádku."

,,To já taky." Usmála se Miley. ,,Vidím, že úspěšně pokračujete," Rozhodila kolem sebe rukama.

To jakoby Alwynovi dodalo sebevědomí. ,,To ano. Předpokládáme, že stavba bude dokončena za pár týdnů."

Dívka si v duchu zanadávala.

,,Tak to je fajn," Ironie z jejího hlasu se nedala přeslechnout.

Přišlo jí docela zvláštní, že její kamarádka Betty je dcera právě tohoto muže.

,,Už půjdu, na shledanou, pane Deyle."

,,Snad se brzy uvidíme," rozloučil se Alwyn.

Miley se otočila a vracela se zpět na ranč..

Teď už byla docela tma. Chtěla si zkrátit cestu, proto šla přes stáj. Neslyšně otevřela dveře a vešla. Spatřila tmavovlasého kluka, který právě zavíral box hnědé klisny, které říkali Beauty. Byla opravdu krásná- její srst byla světle hnědá a lesklá, měla dlouhou tmavou vlnitou hřívu, hnědé oči a malou bílou hvězdu mezi očima.

Ten kluk dívce někoho připomínal. Ano! Byl to ten, který do ní ve škole nechtěně strčil. Jak se to jen... Nico.

On si jí však nevšiml.

Miley se zamračila. Co tu dělal? Zase další otázka, na kterou neznala odpověď.

Počkala ještě pár minut a pak prošla stájí. Než otevřela dveře, špionsky se kolem sebe rozhlédla. Když byl všude klid, opustila stáj. Tohle bude chtít vysvětlení.

Hned, jak vešla do domu, Jennifer spustila svůj monolog. Miley nestihla říct jediné slovo, protože ji Jenny hned poslala do koupelny a následně spát. Byl to zajímavý den.

Čauvec pozemšťané! Hlásím se s další kapčou. Vím, je docela krátká, pardon :-((( Ale i tak doufám, že se líbila.

Nemůžu uvěřit, že jsme u 18. kapitoly...

Řekla bych, že je pro těžší vymyslet název kapitoly, než napsat samotný děj :-DD Ale tenhle název asi změním, nějaký nápad?? :')

Měla jsem čas na psaní, když je ten svátek, a co vy? Co jste dělali?

Koment a vote potěší :)

Vaše MarktaSyslov :<Z

Velký senKde žijí příběhy. Začni objevovat