My lady? I love you. Adrien? I love you [DOKONČENO]

2 sušenky

„Miluju tě." Řekl mi v objetí. V tu chvíli jsem nevěděla, co mám dělat. Vždyť jsem to samé dnes řekla Adrienovi! Nechtěla jsem, aby na tom byl stejně jako já... Je sice pravda, že k němu něco cítím, ale ještě jsem neobjevila co. Byla jsem v těžké situaci. Co mu mám říct? Vím, že ho nemiluju. Ale když si to tak vezmu, je vážně skvělý... Vždycky mně podržel a neshodil mně dolů... Říkala jsem si.
„Já... Já nevím, co na to říct." Řekla jsem jen. On se na mně podíval tím smutným výrazem, který nesluší nikomu. Udělal pár kroků do zadu a já šla za ním. „Miluju tě a navždy budu, ale naše identita nám musí být skryta! Chci zůstat s tebou... Neodcházej, prosím." Políbala jsem ho. On to naprosto nečekal, ale byl zřejmě rád.
„Když budu s tebou, nikdy na mně nemůže zaútočit akuma. Prosím,řekni mi, kdo jsi." Žadonil.
„Promiň, to vážně nejde. Už by sis o mě nemyslel to, co si o mně myslíš teď... Zítra nepůjdu do školy, protože je tam ten kluk. Prosím, nechoď tam ani ty, ať můžeme být celý den spolu." Poprosila jsem ho.
„A kde by jsme se sešli?" Zeptal se.
„Přece na střechách Paříže, Kocourku." Políbila jsem ho. On mně políbil taky. Chtěl začít mluvit, ale já jsem mu to nedovolila. Líbali jsme se dál a dál dokud jsem nezjistila, kolik je hodin. „Už musím jít, tak třeba v 9:00 na střechách domů." Naposledy jsem ho políbila a odešla. On tam jen tak stál a nakonec taky odešel.

°Jako Marinette°

Proměnila jsem se zpátky na Marinette. Tikki vypadala trochu naštvaně, ale nijak to neřešila.
„To s Adrienem mně mrzí Mari, ale aspoň ti ránu na srdci zašil Kocour." Usmála se.
„Jo... Kocour." Myslela jsem jen na Kocoura. Hned jak jsem uviděla Adrienovi fotky na zemi, zvedla jsem je a hodila je do koše. Všechno, na čem byl Adrien a nebo něco s ním spojené jsem vyhodila. Samozřejmě, že učebnice a počítač ne. Potom jsem šla spát.

°Ráno°

Vztala jsem a vzpomněla si na Kocoura. Hned jsem vykoukla z mého pokoje dolů a řekla mamce, že mi není nějak dobře. Nechala mě tedy doma. Hned co se vrátila zpátky do pekárny jsem se proměnila v Berušku a utíkala po střechách Paříže. V dálce jsem viděla Kocoura a běžela jsem o trochu rychleji. Najednou jsem ale zakopla, naštěstí mě Kocour chytil.
„Jak rád tě zase vidím, My Lady." Řekl a políbil mi ruku.
„Díky, že jsi mně zachránil, zase. A já tebe mimochodem taky ráda vidím." Řekla jsem mu s úsměvem.
„A kam teď půjdem?" Zeptal se nedočkavě.
„To musíš vymyslet ty." Šťouchla jsem ho do břicha.
„Jak chceš, Broučínko." Vzal mě za ruku a někam mě táhl. Zakryl mi oči, asi pro moment překvapení. Za chvíli jsme byli na místě. Naše cílová stanice byl hotel pana Bourgeoise. Odkryl mi oči v nějakém z pokojů v hotelu.
„Emm... Co tady budeme dělat?" Zeptala jsem se s nejistotou v hlase.
„Cokoliv, co budeš chtít..." Odpověděl mi. Pokud myslel to, co myslel, tak to rozhodně dělat nechci. Možná mě sem zavedl abych mu ukázala svojí identitu. Já fakt nevím... Když viděl, jak jsem nejistá, podíval se na mě a začal mě líbat. Potom mi sáhl na zadek. Trochu mi to vadilo, ale nechtěla jsem kazit hezkou chvilku.
„Chtěl bych znát svou princeznu bez masky." Zašeptal mi do ucha.
„Ale Kocourku, vždyť to přeci nejde! Potom by jsi mě mohl poškrábat." Řekla jsem škádlivě.
„Prosím moc tě prosím." Žadonil.
„Kocoure víš že já nemůžu..." Mrzelo mě to, ale co jsem měla dělat. Muselo to tak prostě zůstat.
„Když né ty, tak já ano." Řekl mi. Chtěla jsem ho zastavit, ale on už se proměnil zpátky. Zakryla jsem si oči, abych ho neviděla. Jednu chvíli jsem je chtěla odkrýt, ale věděla jsem, že to nejde a musí to zůstat tak, jak to je. On mi ale moje ruky dal dolů. Otevřela jsem tedy oči a přede mnou stál Adrien.
„A-A-Adriene?" Řekla jsem téměř zděšeně. Proč to musel být zrovna Adrien? Říkala jsem si.
„Ahoj Beruško." Uklonil se mi.
„To je vtip? Jestli jo, tak hodně špatný..." Zhluboka jsem se nadechovala a vydechovala.
„Tak co? Líbím se ti aspoň trochu?" Zeptal se mě Kocour vlastně Adrien. Ani nevíš jak, Adriene... Říkala si v tu chvíli má hlava.
„Já už musím jít." Zalhala jsem mu.
„Prosím, zůstaň tu se mnou." Poprosil mě. Já tedy zůstala a vykřikla jsem: Teček dost.

Tak tady další část. Já vím, že je asi moc rychle, ale nemám co dělat. Tak, užíjte si zbytek večera (jen pokud to čtěte večer 😁☺)

🐱Nell🐞