8 sušenek

1.7K 113 5
                                    

°V moři°

„Co se stalo?" Řekl ustaraný Adrien. Nevěděla jsem, jestli mu to mám říct. Můžeme si spolu přece ještě užívat tento nádherný den, ne?
„Nic se nestalo, jen jsem přemýšlela nad smutnými věcmi." Snažila jsem se usmát. Moc mi to nešlo, ale i tak jsem to zkoušela. Radši mu to neřeknu...
„Marinette, řekni to!" Rozkázal mi.
„V Paříži se něco stalo..." Řekla jsem dost neurčitě.
„A to něco je co?" Zeptal se.
„Prostě máma a táta mají trochu ostudu za mě... A taky po Paříži jsou vyvěšené fotky, jak se líbáme jako superhrdinové. A jelikož jsem si všimla, že na těch fotkách máme stejnou pózu, někdo by si mohl dát dvě a dvě dohromady a zjistit, že to my dva jsme ti slavní ochránvi Paříže!" Sklopila jsem zrak a dívala se do vody. Adrien si na moje rameno položil ruku.
„A to snad vadí?" Řekl tak trochu do větru. Já jsem se na něj jen trochu zamračila, ale potom jsem přestala. Nic jsem neřekla a plavala ke břehu. Adrien plaval za mnou, překvapivě mu to trvalo strašně dlouho. Došla jsem na břeh, trochu se osušila a šla se opalovat jako včera. To však trvalo jen chvíli, protože Adrienovi volal táta, že si musíme zkusit to oblečení na zítřejší přehlídku. Šli jsme všechno uklidit, umýt se, obléct a vyrazili jsme. Venku na nás čekala limuzína, takže jsme nemuseli volat taxík.

°Na místě, kde jsme se měli sejít°

Místo setkání bylo ve městě. Tam měl i pan Agteste svou pracovnu.
„Dobrý den otče, tohle je Marinette Dupain- Cheng. Můžeš si jí pamatovat z té soutěže s buřinkou." Obrátil se Adrien k otcovi, „Marinette, to je můj otec." Obrátil se zpátky na mně.
„Rád tě znovu poznávám, Marinette." Trochu se pousmál a pak zase nahodil kamenný výraz.
„Dobrý den, pane Agreste." Pozdravila jsem a věnovala se Adrienovi. Šli jsme do vysoké budovy, kde jsme měli zkoušku oblečení a pan Agreste tu bydlel a pracoval. Měl to tu luxusně vybavené a po pokoji měl vyvěšené nějaké návrhy. Byly vážně úžasné...
„Líbí se ti? Nejsem si jistý tou vlečkou přes hruď." Zadíval se na svůj výtvor pan Agreste.
„Ta vlečka se mi tam naopak moc líbí. Ty šaty by byly hezké v černé, pleťové a lehce růžové. Vlečka by mohla být bílá, vypadalo by to elegantně a slušně. Samozřejmě, že to je jen můj názor, to vy jste tady mistr." Zalichotila jsem mu. Vypadal spokojeně nad mojí odpovědí, a tak jsem se na něho jen vřele usmála.
„Tak ty jsi vyzkoušej tohle a ty tohle." Podával nám oblečení na zkoušku. Zalezli jsme každý do jiného pokoje a oblékli si určené oblečení. Měla jsem k němu i pár doplňků: sluneční brýle, hodinky a prsten(Marinettin outfit máte nahoře).
Vyšla jsem z pokoje. Adrien už byl oblečený a moc mu to slušelo. Pan Agreste se na nás díval hrdým pohledem. Jeho práce byla opravdu skvělá. Dal nám potom spoustu dalšího oblečení, které jsme si následně vyzkoušeli. Všechno oblečení nám sedělo perfektně. Vyzkoušeli jsme si jej a šli s panem Agrestem na oběd. Bylo už 15:00 takže jsme dost vyhládli. Šli jsme do strašně luxusní restaurace. Jedli jsme, povídali si a potom jsme museli jít. Pan Agreste nebyl zas takový mrzout, jak Adrien říkal. Adrien se tomu taky zřejmě divil, nenapadlo mě nic jiného, než ho šťouchnout. On mi šťouchnutí oplatil. Já jsem se samozřejmě nenechala a šťouchla ho zase...

Strašně moc se omlouvám ale teď se věnuji dalším třem knížkám o miraculous. Věřím, že se vám budou líbit, mě se totiž líbí megamálně moc(ego jako kocour😂). Tak se vám ještě jednou omlouvám...

🐱Nell🐞

My lady? I love you. Adrien? I love you [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat