My lady? I love you. Adrien? I love you [DOKONČENO]

9 camembertů

Šťouchali jsme se jak malé děti. Když jsme dělali velký kravál, řidič se na nás zlověstně podíval, tak jsme toho radši nechali...
Jako na zavolanou jsme dojeli k našemu dočasnému domu, poděkovali řidiči a šli do chatky. Podíval jsem se do tašky pro Tikki a Plagga. Museli jsme jim tam dát všechnu zásobu jídla, co jsme pro ně měli. Ta taštička už nesla jen Tikki a Plagga a né jídlo pro ně. Oba se na mě podívali a stydlivě zamávali. Já jsem měl chuť je zabít.
„Tikkj, Plaggu vy čuňata!" Trochu jsem je okřiknul. Marinette se šla taky podívat, co se děje. Můj křik samozřejmě chápala, za což jsem byl strašně rád. Marinette je prostě chápající člověk.
„No nedá se nic dělat, zbytek dovolené jste bez jídla." Řekl jsem zcela vážně.
„Ale Adriene, to jim přece nemůžeš udělat! Co kdybychom šli do města a tam něco koupili?" Navrhla Marinette. Plagg a Tikki samozřejmě souhlasili a já tedy pod převahou taky. Vzal jsem si peníze, klíče nějakou tašku a mohli jsme vyrazit. Šli jsme tak hodinu nebo dvě, minule jsem šel asi tak 5 minut. My jsme to zas tak moc nevnímali, celou cestu jsme si povídali.
„Mám asi špatnou zprávu." Řekl jsem jim.
„A to jakou?" Zeptala se Tikki.
„Asi jsme šli špatným směrem. Minule jsem totiž šel jen 5 minut a mi už jdeme dvě hodiny..." Marinette se začala smát a Tikkk s Plaggem s ní. Bylo to docela vtipné, ale nečekal jsem, že by se tomu zrovna Tikki smála. Zdála se mi taková vážná...
Šli jsme tedy zase na druhou stranu. Cesta byla docela dlouhá, za to plná zábavy. Za čtyři hodiny a pět minut od východu z chatky jsme došli do toho města. Koupili jsme nějaké jídlo, oblečení a Marinette si koupila ještě různé látky. Potom jsme už šli domů.

°Ráno°

Marinette a já jsme se vzbudili zároveň. Rychle jsme se oblékali, dnes byla ta přehlídka a na hotelu jsme měli být už v 10:00. Bylo okolo 8:23, času jsme neměli na zbyt. Nabalili jsme Tikki a Plaggovj jídlo a vyrazili. Jídlo pro nás na přehlídce bylo, takže jsme se o nic nemuseli starat. Vyrazili jsme právě v čas. Limuzína už na nás čekala před chatkou. Nastoupili jsme do limuzíny, která nás dovezla k mému otci. Otec se zdál docela nervózní. Vlastně se mu ani nedivím. Dal nám všechno oblečení na přehlídku a rychle naskočil do auta za náma. Zastavili jsme u budovy, kde se přehlídka měla konat. Dokonce před dveře dali i červený koberec a zábranu, aby lidé na něj nechodily. Otevřeli se dveře a venku někdo začal pištět. Byla to nějaká holka, která rozhodně nezůstala jediná hlučná. Všechny chtěli podpisi, já jim žádné nedal. Hned po té se nás ujala reportérka.
„Dobrý den, Pařížané. Vítáme vás na Kidz+ i s mými hosty. Dnes zde přivítejme Gabriela Agreste, známého módního návrháře a s ním i jeho syna, uznávaného modela po celém světě, Adriena Agreste s jeho krásnou přítelkyní. Tak, jaké modely bude dnes předvádět váš syn a jeho přítelkyně, pane Agreste?" Položila otázku reportérka. Dál už jsem neposlouchal. Po chvíli jsme mohli jít dovnitř. Byl jsem na sebe pyšný, protože jsem nerozdal ani jeden podpis. Najednou ke mě přišla Marinette.
„Mohla bych poprosit o podpis?" Zeptala se škádlivě.
„To bych ale nebyl na sebe tak hrdý, jako jsem teď." Zasmál jsem se.
„Mocinky moc prosím." Smála se taky. „Pro tak krásnou dámu udělám výjimku." Políbil jsem jí ruku. Na papír, který držela jsem hodil škravopis a oblíkal se na přehlídku. Nebo spíš na zkoušku.

Po asi 3 000 000 000 let další část. Inspirace nějak došla, nevím proč. Po jejich dovolené se to doufám spraví ☺😀

🐱Nell🐞