My lady? I love you. Adrien? I love you [DOKONČENO]

2 camemberty

°Jako kocour°

Našim soupeřem byla malá holčička jménem Anne. Je to jedna z mojich sousedek a já si s ní někdy povídám. Měla na sobě šaty se zvířaty všeho druhu. Akumu měla nejspíš v minci, které se dají koupit v zoo tzv. památné mince. Její schopnost byla proměňovat lidi ve zvířata.
„Anno, dej mi tu minci!" Křiknul jsem na ní.
„Nikdy. Ty mi dej své miraculum! A já nejsem Anne já jsem Lady Animaux!" Řekla Anna teda Lady Animaux a dál proměňovala lidi ve zvířata.
„Ale, ale copak je tu za královnu zvířat?!" Z nenadání se ozvala Beruška.
„Řekl bych, že má akumu v té minci, kterou drží v ruce, má Lady". Políbil jsem svou Lady na ruku a postavil se do 'bojové pozice'. Když jsme nedávali pozor, Lady Animaux zmizela.
„Kam mohla jít? Hmm..." Zamyslela se Beruška.
„Možná do zverimexu." Napadlo mně.
„Proč zrovna tam?" Zeptala se nechápavě.
„Chodí do zverimexu každý, jen aby se podívala na zvířata v něm. Možná si chtěla nějaké koupit, jenomže jí to třeba rodiče nedovolili a proto byla pro akumu snadná oběť." Odpověděl jsem.
„Dobrý nápad, Kocoure". Řekla mi a dívala se na mně těmi modrými  a nádhernými očkami.
„Ale do kterého zverimexu? V Paříži je jich víc než... Vlastně já ani nevím, kolik jich tu je! Horší než to je fakt, že do té doby se všechni ti lidi, co je proměnila ve zvířata sežerou!" Beruška se zděsila a já začal myslet.
„Já vím, kam jít. Pojď za mnou." Vzal jsem jí za ruku a běžel jsem s ní do zverimexu kousek od mého domu. Když jsme Beruška a já uviděli můj dům, na očích měla Beruška najednou slzy. Začal velký za to tichý pláč. Došli jsme k tomu zverimexu a ona si utřela slzy. Byla pořád smutná, ale neměli jsme čas řešit naše osobní životy, když jsme právě teď rozhodovali o těch cizích. Dveře byly zamklé a navíc zabarikádované, a tak jsem použil kočaklizmu. Rychle jsme vešli do toho zverimexu, Beruška použila štěstíčko ve kterém byla výbava pro klauna. Věděl jsem, co mně čeká. Nasadil jsem si jí na sebe a začal Anne rozesmívat. Docela se mi to dařilo, a tak Anne upustila tu minci ze sevřených rukou. Beruška toho využila a minci zničila. Vyletěl z ní akuma Beruška ho chytila, očistila ho a nakonec vypustila.
„Beruško, proč si brečela?" Zeptal jsem se jí, když bylo po všem.
„To je jedno, stejně mi nemůžeš pomoct..." S těmi slovy byla má Lady ještě více smutná než předtím.
„Ale pokud by ses mi chtěla vypovídat, budu tě čekat o půlnoci na střechách domů Paříže." Řekl jsem a políbil jí ladně ruku. Potom jsem musel běžet, aby se neprozradila má identita...

°Jako Adrien°

„Plaggu, je mi jí tak strašně líto! Co se jí tak asi mohlo stát?" Přemýšlel jsem a hodil Plaggovi jeho oblíbený sýr.
„Co já vím, moje věc to není. Ale teď máš šanci u ní zazářit!" Poradil mi Plagg a zakousl se do toho nechutného camembertu.
„Doufám, že v noci za mnou přijde. Budu mít konečně šanci jí něco říct o svých citech..." Zacpal jsem si nos, abych se uchránil před smradem camembertu a dál už radši mlčel...

°V noci jako kocour°

Čekal jsem na berušku. Odbyla už půlnoc a ona stále nikde. Potom ale stejně přišla.
„Krásná noc, viď?" Zeptala se mně.
„Ano to ano. Je tak romantická, akorát na vyznání lásky..." Řekl jsem a podíval se na Berušku, která po téhle větě na očích měla slzy „Beruško promiň, nevěděl jsem, že se tě to dotkne."
„To je v pořádku, nemohl jsi to vědět." Řekla se slzami v očích. Přitiskl jsem si jí k sobě a ona se mi jen tiše rozbrečela na rameni. Kdyby ty slzy nebyly mokré, nic bych nepostřehl.
„Nechceš mi říct, co se stalo?" Přitiskl jsem si jí k sobě ještě blíž a ona přestala brečet.
„Stejně by tě to nezajímalo... Kvůli mně jsi celý mokrý." Podívala se na mně provinile. Potom se však obměkčila. „Tak dobře, ale chci tě ještě obejmout." Nad jejími slovy jsem se usmál. Nečekal jsem že něco takového řekne ale stejně jsem jí objal.
„Tak povídej." Řekl jsem po chvíli.
„Víš, já řekla jednomu klukovi, že ho miluju, ale jemu to bylo jedno. Já vím že je to jeho věc, koho má rád nebo tak ale... prostě mně to mrzí." Pomalu se zhroutila k zemi a brečela si do klína.
„Tak to musí být opravdu blbec, že nechá takovou úžasnou holku jako ty." Podal jsem jí ruku, aby se ke mně přitáhla. „A proč si brečela, když jsme probíhali kolem Agrestových?" Zeptal jsem se velice zvědavě.
„Ja-ja-jak to víš? Přece ses na mně nedíval." Podívala se na mně vyděšeně.
„Díval. Dívám se na tebe pořád..." Přitulil jsem se k ní.
„Jsi tak skvělý kocoure. Kdybych zítra neměla školu, byla bych tu s tebou až do rána." Sklonila hlavu.
„A kdybych já neměl svůj normální život, byl bych tu z tebou navždy..." Řekl jsem jí a chtěl jsem jí políbit. Ona se tomu nijak nebránila, a tak jsem to udělal. Chvíli byla vyděšená, ale potom mě políbila ona sama. Říkal jsem si, že je to jenom kvůli tomu klukovi co jí tak ublížil. V tu dobu jsem mu byl vděčný. Najednou jsem si vzpomněl na Marinette. Bylo mi jí strašně líto. Celou tu dobu, co jsem si to říkal, jsme se líbali. Když jsme přestali přitulila se ke mě znova.
„Miluju tě." Řekl jsem jí...

Tak tady je další díl. Pokračování bude příště. Líbilo se vám to? Jinak, moc všem děkuju za podporu😊☺

🐱Nell🐞