My lady? I love you. Adrien? I love you [DOKONČENO]

10 camembertů

Marinette se na tu přehlídku zřejmě velice těší. Jsem za to moc rád. Aspoň někoho to baví... Sice nevím, jak jí ten modeling půjde, ale doufám, že jí to aspoň neztrapní...
Rychle jsem se oblíkal na zkoušku. Do večera jsme si museli všechno nazkoušet a naučit se, jako vždy. Sice už všechno umím ale Marinette ne. Když tak pořád přemýšlím nad Marinette, asi bych za ní měl zajít. Ležela na zemi a něco si pro sebe broukala. Chytil jsem jí za rameno a znepokojeně se na ní díval.
„Co se děje, Mari?" Pomohl jsem jí vstát ze země. Tvářil jsem se asi jak blbec, jako vždy...
„Ale nic... Jen začínám být stejný egoista jako ty." Zabořila svůj prst do mých břišáků. Měl jsem pocit, jakoby se její prst v tu chvíli zlomil. Začal jsem se smát, protože jsem nevěděl, že mám tak tvrdé břišáky. Po mém záchvatu smíchu jsem odešel, musel jsem se jít nalíčit. A Marinette vlastně taky.

°Po všemožném make-upu°

Podíval jsem se do zrcadla. Nagelovaný frajírek jako vždycky. Chtěl jsem se stavit za Mari, ale už jsem radši šel. Otec nesnáší, když chodím pozdě. Přišel jsem na molo a otec po mě chtěl začít řvát, kvůli mému pozdnímu příchodu. Vždyť jsem se zpozdil jen o 2 minuty! Pak ale přišla má krásná Mari... Nádhera Mari. Když jí otec viděl, věděl jsem, že je z ní nadšený. Přišel jsem k ní blíž a prohlížel jsem si jí ještě důkladněji. Byla to krásná chvíle na polibek, ale nějaká káča mě od Mari odtrhla. Husa jedna pitomá.
„Slečno Dupain-Cheng můžete se projít po molu?" Řekl někdo ze zadu. Odešel jsem za ostatními a pozoroval Mari. Chodila vážně příšerně... Začal jsem mít tichý záchvat smíchu. „NE, NE, NE!!! Pane Agreste ukažte jí to." Přišel jsem k ní a chodil po molu. Nesnáším tak chodit... Najednou jsem slyšel smích. Podíval jsem se směrem ke zvuku. Jakobych to věděl. Marinette...
„Promiňte." Omlouvala se a ležela smíchem na zemi. Přišel jsem k ní a zvedl jí ze země.
„Vypadáš jak homouš." Šeptla mi trochu nahlas do ucha. Zřejmě to slyšeli nějaké maskérky, proto se hned popadali za břicha. Musel jsem se smát taky, protože tohle mi ještě nikdo neřekl.
„Honem, honem, máme na to jen 5 hodin!" Okřikl nás ten někdo. Pak jsme se vzpamatovali a zkoušeli znova. Nebo přesněji, zkoušela Marinette...

°Po dvou hodinách°

„S vámi se vůbec nedá pracovat, slečno." Zanadával si ten chlapík znova. Vlastně měl pravdu, ale tohle přeci nebude nikdo říkat mé princezně! Na sobě jsme měli pořád to stejné oblečení. Po molu jsem se prošel jen jednou, jinak se tam procházela Marinette. Se záchvatem smíchu, nutno podotkout. Ten chlap jí pořád ukazoval, jak má na molu chodit, ale Marinette se pořád smála. Jednu chvíli se přestala smát, ale potom se zase začala smát, samozřejmě. „Slečno, tohle je poslední procházka v těhle šatech, tak už se snažte!!" Chytil jí za rameno a chodil po molu s ní. Po asi půlce molu se zase začala smát. „Vy jste marný případ. Slečno Turnier ukažte jí to." Lusknul na nějakou holku a ta se k nám okamžitě vypravila. Marinette jí začala napodobovat a docela jí to šlo.
„Magnifique." Radoval se chlapík. Potom to ale Mari zase zkazila. „Och... Vždycky se něco musí pokazit." Odkráčel někam do zadu. Marinette se na něho naštvaně podívala a šla se převléct. A já tam jen tak stál a zase nic nedělal.