My lady? I love you. Adrien? I love you [DOKONČENO]

6 camembertů

°V limuzíně°

Čekali jsme na Marinette. Když jsem si na ní vzpomněl, zrovna přišla. Pozdravila gorilu, jak jsem mu často říkal, sedla si ke mě a na pozdrav mě políbila. Chvíli jsme si povídali a jako zázrakem jsme byli u letiště.
„Máš všechno zbalené? Nezapomněla sis něco doma?" Zahltil jsem jí spoustou otázek. Ona ani nestíhala odpovídat. Za chvíli nám zkontrolovali všechny věci, co zkontrolovat museli, vzali si kufry a my šli dál. Najednou jsme došli k pultu na kontrolu příručních tašek a nás. Vše bylo naštěstí v pořádku, a tak jsme si sedli a čekali na letadlo. Marinette si najednou na něco vzpomněla. Začala strašně panikařit, nevěděla, co má dělat dřív.
„Mari stalo se něco?" Zeptal jsem se.
„Jo... Nemám plavky. Zapomněla jsem je doma!"Plácla se rukou do hlavy.
„Pojď, támhle je nějaký obchod. Třeba tam něco na tebe najdeme." Vzal jsem Marinette za ruku a dotáhl jí do toho obchodu. Měli tam docela pěkné plavky. Mně se nejvíc líbili plavky s černými tečkami pod červeným podkladem. Vzal jsem je a dal je Marinette na zkoušku. Za chvíli mě zavolala k sobě.
„ Tak co říkáš? Nejsem v nich moc tlustá? Nejsou moc velké? Nebo malé? A vůbec, sluší mi?" Ptala se s nejistotou v hlase. Já jsem se nezmohl nic říct. Byla tak nádherná... A jen moje!
„Jsi v nich úžasná. Jsi v nich nejlepší a lepší je jen to, že ta nádherná dívka v plavkách je moje! Až budu plnoletý, vezmu si jí a budeme spolu žít šťastně až do smrti..." Možná jsem to s tou romantikou trochu přehnal, protože se rozbrečela a nemohla přestat. Pak jsem jí nechal v tom obchodě s penězmi a odešel si sednout. Za malý moment už byla ve svém normálním oblečení a držela ty plavky. Marinette mi poděkovala nádhernou pusou. Čekali jsme ještě půl hodiny, než přiletělo letadlo. Ne, že by mi to vadilo, ale už jsem chtěl být tam a vyhřívat se na sluníčku. Nejlepší na tom bylo, že i s Marinette. Všechno nám překontrolovali, samozřejmě, že vše bylo v naprostém pořádku. Šli jsme si do letadla sednout a postupně přicházelo víc a víc lidí. Když jsme byly všichni posazeni, dávala nám letuška instrukce, kdyby se něco stalo. Za chvíli jsme však letěli. V letadle byla docela nuda. Marinette na mně usla, Plaggovi a Tikki se udělalo špatně od žaludku a za mnou mě nějaký člověk pořád kopal... Naštěstí jsme byli v Itálii docela dost rychle. Když jsem vstával ze sedadla, podíval jsem se na toho člověka, který mě furt kopal. Byl to nějaký malý kluk. Spražil jsem ho pohledem a začal budit Marinette.
„Princezna musí vstávat! Nechce přeci přijít o moře, pláže a pusinky se mnou, ne?" Marinette se ke mě přitulila a začala vstávat. Malém by se praštila do hlavy, kdybych jí neupozornil. Vzali jsme si všechny věci a odešli z letadla. Bylj jsme poslední, takže jsme si mohli povídat s našimi kwami. Už jim bylo líp, mohli totiž jíst. Marinette dala Plaggovi camembert a Tikki dala sušenky. Vytáhla něco i pro nás. Byly to nějaké dobroty z jejich pekárny. Pochutnával jsem si a jako správný gentleman jsem šel pro kufry. Ukazovali jsme jim pasy a všechno, co potřebovali vidět. Pak už jsme jen hledali naší limuzínu. Cestou tam jsme zase jedli. Nevím, jak je to možné, ale měl jsem velký hlad, který normálně nemám. Napsal jsem zprávu otci, že už jsme tady a jedeme do chatky. On si to jenom přečetl a nic neodepsal. Najednou jsme byli na místě a Marinette stála s otevřenou pusou dokořán.
„Páni... Je to tu tak nádherné a romantické. Dokonce máme i naši pláž a vůbec všechno!" Marinette se rozběhla po pláži. Běžel jsem za ní, chytnul jí za pas a držel jí ve vzduchu. Bylo to jak z nějakého romantického filmu. Vzali jsme si věci z kufru, poděkovali šoférovi a on potom odjel. My jsme se ubytovali do té chatky a šli směrem na pláž...