My lady? I love you. Adrien? I love you [DOKONČENO]

11 sušenek

Jak jsem říkala, teď už bude zase Paříž ☺😊

Konečně Paříž... Jsem tak ráda, že jsem zase doma. Všechno je sice pořád stejné, ale připadá mi, jakoby nebylo. Překvapivě se i těším do školy. Chloé žárlivostí pukne, tím jsem si jistá. Vlastně, všechny Adrienovi fanynky puknou vzteky a smutkem. No jo, to je život...
„Tak zítra ve škole, Mari." Ještě mi dal Adrien pusu a pustil mě za rodiči.
„Marinette, holčičko moje!" Objala mě mamka. Jakoby zapoměla na to, co se vlastně stalo.
„Ahoj mami, chyběli jste mi a jak..." Málem jsem se rozbrečela. Nakonec mě ještě objal taťka a šli jsme domů. Bylo už docela pozdě, takže jsem se šla umýt a spát. Nebo jsem spíš chtěla... Někdo zvonil na zvonek. Určitě je to Adrien! Rychle jsem otevřela a bezmyšlenkově daného člověka objala. Podle pachu potu a barvy jsem spoznala, že tohle není Adrien.
„Promiň Nathe, myslela jsem, že jsi Adrien. Potřebuješ něco?" Zeptala jsem se a držela se ležérně dveří.
„Ne nic, jen... Jen jsem tě chtěl vidět." Dotkl se mojí ruky. Z nepochopením jsem svou ruku oddělala. Pak jsem ho pozvala dál.
„Co ve škole? Dělo se něco důležitého?" Zeptala jsem se a sedla jsem si s ním na pohovku.
„Vlastně nic... Marinette, musím ti něco říct..." Začal být tajemný. Nad jeho slovami jsem se velmi znepokojila. Co mi asi chce říct?
„Tak povídej." Uklidnila jsem se.
„Já tě miluju Marinette, víc než ten tvůj Adam. Jsem omnohem lepší než on. Ve všem, co budeš chtít..." Znepokojeně jsem ho odstrčila.
„C-Co?!?! To je Adrien, ne Adam. A já ho miluju! Promiň, ale to nepůjde!" Se zaskočením jsem si musela stoupnout. On si mě ale imaginárně přikoval k sobě. Začal mě líbat a já se snažila se mu bránit, docela neúspěšně. Pak jsem mu dala pořádnou facku a dupla mu na nohu.
„Co to děláš?!?! A teď vypadni!!" Poslala jsem ho pryč a on šel. Nepochopila jsem jeho chování... Se znepokojením jsem se odebrala do koupelny a udělala jsem svou každodenní hygienu. Pak jsem si nařídila budík a šla spát.

Probudila jsem se snad okamžitě, co začal zvonit budík. Rychle jsem se oblékla, nasnídala a běžela do školy. Nikdo na mě u ní ale nečekal. Vběhla jsem do školy, vzala si své věci ze skříňky a šla do třídy. Celá třída kromě Nathaniela byla shromážděná u Chloeiné lavice. Rychle jsem se prohrabala do středu dění. Byl tam daný notebook a na něm nějaké video. Byl tam Nathanael a já?!?!? On... On natáčel celý včerejšek u mě?!? Všechno tam bylo úplně jinak. Když mi Nathaniel sdělil, že mě miluje, ve videu jsem se mu podvolila a začala ho sama líbat.
„Tak vidíš Adriene. Je to jen sprostá lhářka. To video ještě pokračuje, ale nechvi ti ještě víc zlomit srdce,jak ho máš teď... Přeci jen, to já jsem tady ta hodná." Pohladila si Chloé svůj culík a opovrženě se na mě dívala. Naštvala jsem se a to dost.
„Už chápu ten včerejší příchod Nathaniela ke mě. Tys to na mě narafičila! A kdo je tu lhářka! Nic takového se nestalo, on mě začal líbat a já se pokoušela mu zdrhnout! Originál toho videa náhodou nemáš?!?" Opřela jsem se naštvaně o její lavici.
„T-Takže u tebe byl?!?! Líbala ses s ním?!?! Jak-Jak si jen mohla Marinette?!?! Tohle je rozchod, rozumíš?!?" Zakřičel po třídě Adrien. Vypadal, že Nathanielovi zachvíli hodně ublíží. A pokud jo, přidám se.
„Adriene, je to jen lež. Tohle se vůbec nestalo, ona to na mě narafičila. Musíš mi věřit Adriene! Vždyť znáš Chloé, je to podvodnice!" Obhájila jsem se. Adrien ale mým slovům zřejmě nevěřil.
„Znám jí dýl než tebe a musím jí věřit. Jsi lhářka a to navždy i budeš!!" Zařval po mě. To už jsem ale nevydržela a se slzami v očích utekla domů.

Já vím, tohle jste asi nečekali ale... Originalita se přece cení, no ne? Ne necení já vím 😂😜

🐱Nell🐞