My lady? I love you. Adrien? I love you [DOKONČENO]

11 camebertů

Marinette mě opravdu naštvala. Ona mě podvedla, mám právo být naštvaný! Po odchodu Marinette ke mě okamžitě přiletěla Alya.
„Adriene, moc dobře víš, že by ti něco takového Marinette nemohla udělat! Miluje tě, jediné, co si kdy přála bylo, být s tebou! Chloé ti lže, nastražili to na ní!" Přemlouvala mě Alya.
„Já tomu ale nevěřím!" Sednul jsem si mrzutý do lavice. Nino se na mě znepokojeně díval, zřejmě věří víc Alyi a Marinette než mě.
„Kámo, Alya má pravdu. Tohle by ti Marinette nikdy neudělala! Vždyť jí znáš, víš, co od ní čekat. A já jí znám taky... A taky znám Chloé. Pro věci, co chce dokáže udělat cokoliv!" Přemlouval mě Nino. Naštěstí začalo zvonit a já nemusel poslouchat ty kecy...

°Po týdnu...°

Celý týden Marinette nechodila do školy. Myslím, že je to pro všechny lepší... Kvůli ní si ode mě odsednul Nino a sedla si ke mě Chloé. Holky ze třídy mě za mou reakci nemají rádi. Alya jim totiž řekla, jak to bylo podle verze Marinette, té lživé verze. Teda, má mě ráda Chloé a Sabrina, samozřejmě. Marinette mi psala ještě nějaké zprávy o tom, že to není pravda. Všechno jsem ignoroval...

Konečně skončila škola. Chloé mi dala pusu na líčko a běžela domů. Já jsem se došoural ke schodům. Zrovna pršelo a já neměl deštník. Najednou se za mnou zjevil Nathanael (Teď to bude trochu jak deštníková scéna 😂)
„A-Adriene?" Přišel ke mě Nathanael a roztáhl si deštník. Jen jsem od něj odvrátil pohled.
„Chtěl jsem ti říct, že Marinettina verze byla pravdivá. Chloé mě jen použila k tomu, abych šel k Marinette a natočil to video. To video je fake, není pravé..." Otočil se ke mě i s deštníkem. Jen jsem omámeně čučel na něj. Jak mi to mohla Chloé udělat? Jak jsem to já mohl udělat Marinette? Jak jsem mohl věřit Chloé?
Podal mi deštník. Chvíli jsem nevěděl, co mám dělat. Pak jsem se vzpamatoval a běžel k Marinette (zničení romantiky mezi Nathem a Adrienem 😂😂)
„Dobrý den." Pozdravil jsem Marinettiny rodiče a běžel k nim nahoru. Zvonil jsem jak zběsilí. Za chvíli mi Marinette otevřela.
„Marinette, já se ti omlouvám." Kleknul jsem si před ní. Jenom mi zavřela před nosem. Zase jsem zvonil. Nikdo mi neotvíral. Transformoval jsem se a šel k ní poklopem od balkónu.
„Marinette promiň! Věřil jsem víc Chloé než tobě a... Prostě se omlouvám." Sklopil jsem zrak.
„Hm a co já s tím?" Otočila se na židli ke mě. Pořád se mi nedívala do očí, ale i tak jsem věděl, že se mi do očí dívat chce. Nadzvednul jsem její hlavu a podíval se jí do očí. Na její tváři bylo pár slziček, které jsem okamžitě utřel. Dal jsem jí krátkou pusu. Okamžitě mě odstrčila.
„Běž pryč." Otočila se zpátky na místo, na kterém před chvilinkou byla. Jen jsem sklopil zrak a šel...

Došel jsem domů a okamžitě ulehl na postel. Nebyl jsem unavený, jen jsem byl ze všeho smutný. Co jsem to udělal?!? Věřil jsem druhé největší lhářce ve třídě, místo mých kamarádů a mé životní lásky?! Tohle mi Marinette nikdy neodpustí...

Dneska trochu kratší kapitola... Mimochodem, chcete šťastný konec nebo smutný konec? Pište do komentářů, děkuji moc ☺

🐱Nell🐞