My lady? I love you. Adrien? I love you [DOKONČENO]

4 sušenky

°U mně v pokoji°

S Adrienem jsme dělaly úkoly až do večera. Moc mě to nebavilo,ostatně, jako každého, ale hlavní bylo, že jsem byla s Adrienem.
Podívala jsem se z okna, protože jsem slyšela nějaký hluk. Bylo okolo půlnoci a u Eiffelovky čekalo spoustu novinářů a jiných lidí. Zřejmě čekali na nás jakožto na Kocoura a Berušku. Adrien se taky šel podívat. Moc se mu to nepozdávalo a proto se chtěl proměnit. Já ho však zastavila. „Adriene na tohle právě čekají. Půjdeme tam jako Marinette a Adrien, když tak moc chceš." Přemluvila jsem spíš sama sebe než jeho.
„Tak dobrá, ale nemám nic teplého na sebe. A když tak na to vzpomínám, nebyl jsem od té doby, co jsme chytli akumu doma!" Adrien si vzpomněl vážně brzo.
„Ale když ti nikdo nevolal, tak si asi myslí, že jsi doma v pokoji." Napadlo mě.
„Jo, to asi jo. Ale na stůl napíšu aspoň nějaký lísteček, že u někoho dneska spím, ať se nezlobí. A taky napíšu, že už mám vybranou holku, se kterou pojedeme do té Itálie." Sladce mě políbil. Aby jsme byly u něho doma rychleji, proměnili jsme se. 

°U Adriena doma/ u Eiffelovky°

Adrien něco napsal na lísteček, vzal si věci do školy a nějaké to teplé oblečení a vyrazili jsme. Samozřejmě, že jsme se mezitím přeměnili zase zpět. U Eiffelovky bylo čím dál více lidí. A mezi němi i my dva. Chvílema jsem se chtěla proměnit, ale Adrien mi držel docela dost pevně ruku. „Neměli bychom se proměnit?" Zašeptala jsem mu do ucha.
„A co by jsme jim řekli?" Zašeptal mi zpátky.
„Nebo můžeme jít domů, tady stejně nic nezmůžeme." Zašeptala jsem. Po chvíli jsme tedy šli domů.

°U mně doma°

„Adriene, jdi se vysprchovat, já ti zatím nachystám postel." Křikla jsem na něj.
„Budu na tebe čekat ve sprše." Zařval na mně nazpět.
„Adriene! Běž se vysprchovat a nečekej na mně!" Výhrůžně jsem ho okřikla. On se na mně jen šibalsky usmál a šel se vysprchovat. Za chvíli už byla postel hotová, a tak jsem zaklepala na dveře od koupelny.
„Adriene, už mužů jít?" Trochu jsem zařvala, aby mě slyšel.
„Jo, už jsem stejně oblečený." Řekl a pustil mě dál. Samozřejmě mi lhal, jelikož ještě ani nebyl osprchovaný a dokonce ani oblečený. Rychle jsem zavřela dveře.
„Adriene, to není sranda! Obleč se, prosím." Křikla jsem zase.
„A půjdeš za mnou?" Zeptal se laškovně.
„Když se oblečeš, tak přijdu." Jen jsem se usmála do dveří.
„Už můžeš." Křiknul na mě, a tak jsem tedy šla. Adrien tam však stál jen ve spodním prádle a já si říkala, jestli to myslí vážně...
„Tak půjdeš se umýt?" Zeptala jsem se nejistě.
„A půjdeš se mnou?" Zeptal se mě Adrien.
„A-A-Adriene!" Podíval se na mě a začal mě líbat. Sundával mi triko. Kalhoty jsem si sundala já. Najednou jsem se vzpamatovala.
„Adriene, běž do tě sprchy." Radši jsem se oblékla a odešla. Chvíli jsem nic neslyšela, potom ale pustil vodu.
„Můžeš jít, Marinette." Řekl mi s ručníkem kolem pasu. Já si uvědomila, že nemá žádné pyžamo.
„Pyžamo ti asi nepůjčím, protože žádné nemám." Jen jsem se na něj usmívala.
„To je dobré, já si pyžamo vzal." Řekl a já šla do koupelny. Nevím, jak je to možné, ale hned jak jsem zapla vodu, za zadu mě objal Adrien.
„A-A-Adriene já... já se sprchuju." Řekla jsem a odstrčila ho od sebe.
„Já vím..." Zašeptal svůdně. Najednou mě začal líbat. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale oba jsme byly nahý. Otočil si mě k sobě.
„Páni Marinette..." Jen mi řekl. Plácla jsem mu ruku na obličej, aby na mě tak necivěl.
„Jako kdyby si nikdy neviděl nahatou holku..." Řekla jsem mu a odstranila svou ruku.
„No... já žádnou ještě neviděl." Podíval se na mně nejistě.
„Já žádného kluka taky ne." Uvědomila jsem si. Za chvíli jsme vyšli ze sprchy, a on se na mně pořád tak divně koukal.
„Co je? Chceš mi snad pomoct se obléknout?" Zasmála jsem se.
„Ne... Promiň." Omluvil se a už oblečený si šel lehnout do postele.