My lady? I love you. Adrien? I love you [DOKONČENO]

7 sušenek

°Ráno°

Dnes ráno mně vzbudila Alya svým telefonátem. Chtěla jsem jí to položit a dál spát, jenže jsem omylem zmáčkla špatné tlačítko, takže jsem jí její telefonát musela vzít.
„No Marinette?!?!? Co to tam s tím Adrienem vyvádíte?!?!?" Vyjela na mě hned.
„Co by jsme vyváděli? Co tím myslíš?" Nechápala jsem.
„Byla v televizi reportáž jak jste se líbali celý nazí v moři... Navíc, viděla to snad celá Paříž. Tví rodiče, Adrienův táta, Chloé, Nathanael a další... A ty jsi nebyla od Adriena zrovna dobře... Ehh... Zakrytá." Panebože!! Neříkejte, že tohle se fakt stalo!
„Ach bože... Promiň, už musím jít. Chci to probrat s Adrienem a sama se s tím... Vytovnat. Tak zatím ahoj." Hodila jsem telefon co nejdál od sebe a šla si sednout za Adrienem na pohovku. Byla docela pohodlná a Adrien taky. Přitulila jsem se k němu a dívala se na televizi.
„Adriene? Co všechno bylo v té reportáži?" Najednou jsem se zeptala.
„No... Byla tam naše fotka jak jsme nazí, naše jména a taky zaznělo něco o té přehlídce." Řekl naprosto klidně. To mě trochu naštvalo. Jakoby ho nezajímalo, že tu reportáž viděla celá Paříž... Nic jsem na to neřekla, protože Adrien odešel. Šel pro nějaký tác s jídlem, zřejmě pro mě.
„Páni... To je pro mě?" Toho jídla tam bylo vážně dost. A nejlepší na tom byla ta čerstvost. Adrien mi jí dal na pohovku a já jí společně s Adrienem snědla. Bylo to strašně dobré, Adrien je fakt dobrý kuchař. Vzala jsem tác a šla ho umýt.
„Počkat... Kde je Tikki a Plagg?!?!" Vzpomněla jsem si.
„Dneska jsem je ještě neviděl. Jdu se podívat nahoru a ty se zatím porozhlédni tady." Zavelel Adrien a šel nahoru. Já jsem hledala tedy dole. Hledala jsem je už půl hodiny a oni pořád nikde. Potom jsem si vzpomněla, kam jsem je naposledy dávala. Dávala jsem je do plážové tašky, kterou jsem dala... kterou jsem dala na skříň. Rychle jsem šla ke skříní a vyndala je. Ještě pořád spali, tak jsem je tak nechala a šla za Adrienem nahoru.
„Už jsem je našla." Zašeptala jsem.
„Uff... Už jsem se bál, že si je ti fotografové vzaly." Oddechl si Adrien. Sešli jsme dolů a dívali se na ty dva. Byly tak roztomilí... Za chvíli jsem se zadívala na Adriena. Bylo to takové štěstí, že Kocour je zrovna on. Jakoby věděl, na co myslím a objal mně.
„Tohle je to nejlepší, co mně kdy v životě potkalo." Zašeptal si sám pro sebe Adrien.
„Pro mně taky Adriene. Tohle jsem si vždycky přála..." Samozřejmě, že jsem ho slyšela. Cítila jsem, jak se usmál. Mě ale v tu dobu po tváří stékaly slzy. Adrien se na mě podíval a utíral mi je.
„Proč pláčeš?" Zeptal se a položil si na mě své ruce.
„Kdyby si mi nezlomil srdce jako Adrien, nikdy bychom nevěděli, kdo se skrývá za maskou superhrdiny..." Usmála jsem se na něj. Rozhodli jsme se, že si dáme plavky a půjdeme si zaplavat. Daly jsme si je a vyběhli na pláž. Obloha byla trochu tmavá, zatím ale nepršelo. První šel do vody Adrien. Vypadal, že v ní za chvíli zmrzne. Potom si všimnul mě jak se na něho jen dívám a nedotkla se ani prstem té mořské vody. Chytnul mě za pas a nesl směrem k moři. Strašně jsem zaječela, protože jsem si myslela, že by mě díky tomu mohl pustit na suchou zem. Dal mě do vody vysoké po pas a já pravém zavřískala. Adrienovi to bylo jedno a tak po mě stříkal vodou. A takhle jsme po sobě stříkali vodu půl hodiny, možná víc...