Chrám byl příjemně prosluněný. Rose kráčela odhodlaně, ale uvnitř byla nejistá. Nikdo jí neodpovídal na vyřčené otázky. To jí nikdo nerozumí? Z krásně zdobeného trůnu vstala postarší dáma. „To stačí. Můžete jít." Řekla ta paní tajemným postavám, které až dosud vedli malou Rose. „Rosemary!" zvolala nadšeně ta zvláštní dáma, když zmizeli strážci. „Odkud mě znáte?" vykulila na ni oči. „Chápu, že máš v hlavě zmatek a ode mě také nebylo hezké, že jsem si tě nechala tak znenadání přivézt." „Ale odkud mě znáte?" Stále nechápala Rose. Přesto ale šla s tou zvláštní osobou kamsi do nitra chrámu.
Když došli do nádherné komnaty řekla ta žena: „ tohle bude tvůj pokoj." „A seznam se s Jess" řekla po krátké odmlce. „Bude to tvá nová komorná." Rozuměla tomu čím dál tím míň. Jestli jí chtěli ublížit, tak proč by zařizovali tak nádherný pokoj a komornou? „Jo a abych nezapomněla" řekla, když už byla na odchodu. „ V sedm bude večeře, Jess ti pomůže se obléknout." Dořekla a odešla. „Posaďte se princezno." „Kdo je ta paní?" Reagovala na to Rose. „Královna dra..." zadrhla se na poslední chvíli, ale Rose to došlo. „Dračí královna dobře, ale co to má co dělat se mnou?" „Vše se dozvíte na večeři, ale neříkejte prosím, že to víte ode mě." Rose na ni vrhla nechápavý pohled. "Královna je tady autorita." Vysvětlovala Jess. Rose kývla, ale stále to nechápala.
„Výborně Jess." Chválila ji právem královna, když dorazili do jídelního sálu. Rose vypadala úchvatně. Dlouhé bílé šaty s nočně modrou krajkou jí perfektně seděly. Její rudé, lehce vlnité vlasy jí volně padaly na ramena a byly doplněny křišťálovou korunkou...
