„Jsi připravený k odjezdu?" „Nevím. Ale lepší už to nebude." „Tak jedem." Dala povel a vydali se na cestu.
„Do sálu vstupuje královna Rosemary." Byl ohlášen jejich příjezd. „Jsem opravdu rád, že Vás tu mohu přivítat, milá Rose. Doufám, že Vám tak mohu říkat." Řekl a podal jí ruku. Nedala to na sobě znát, ale byla za to ráda. Brala to, jako důkaz toho, že ji bere, jako sobě rovnou. „Zajisté králi." „Co Vás přivádí do těchto chladných končin?" „Fascinuje mě Vaše impérium." Mluvila až zvláštně pomalu. „Byla bych ráda, kdybyste mě tady provedl, abych se něco přiučila." „Ovšem, ale nyní se jděte ubytovat. Večeře bude v sedm hodin."
„Co je to za dívku!" „Víme o ní jen to, že vládne Údolí draků, pane." „Jak je to možné!" „Nevím, pane." Oba byli neklidní. Král z Rose a sluha z krále. „Máš tři dny na to, aby jsi o ní zjistili všechno. A nejen pro to, abychom se vyvarovali nedorozuměním." „A z jakého jiného důvodu, smím-li být tak smělý, pane." „Ta maličká se mi líbí. A také potřebuji následníka nebo ne?" „Zajisté, pane."
„Večeře byla famózní králi." „Prosím Vás, jmenuji se Alexej." „Jak si přeje...š? Alexeji?" „Tak je to mnohem lepší. Co bys řekla na malou procházku po okolí?" „ Ráda, ale až zítra. Dnes jsem unavená po té dlouhé cestě." „Samozřejmě..."
