„Skřeti...!Skřeti...!" Volala z plných plic už z dálky. Strážní ji slyšeli a začali troubit na poplach. Rose a Andrew doletěli k chrámu. „Tak jste zpátky hrdličky." „Nech toho Damiane, já o tom nevěděla!" „A co jsem ti asi říkal. Ale ty ne. My jsme příbuzní... nikdo s tím nic neudělá...a navíc si myslím, že mě nebereš jen jako kamaráda a ty to tušíš taky." „Nechci se vám do toho motat, ale nemáme moc času." Ozval se i Andrew. „Tak jste se mi vrátili." „Ne tak docela babičko. Zdá se, že na nás útočí skřeti." „A co já s tím. Vy jste vládci ne já." Odvětila lhostejně. Působila spíš jako bláznivá stařenka,než jako bývalá schopná vládkyně. Rose dala několik rozkazů. Zabarikádovali bránu letci se vydali na steč. Rozpoutalo se peklo. Všude byl oheň a zápach spáleného masa. Skřetů nebylo mnoho, ale těžko byste hledali silnější protivníky. Jakmile byl nějaký drak dostatečně nízko měl skřeta na krku. Byla tam hrozná vřava, ale brzy boj skončil. Většina skřetů padla. Ti ostatní prchli do lesů. Rose hledala Damiana. Chtěla si to s ním vysvětlit. Našla ho u bezvládného těla. Nemohla věřit svým očím, když zjistila, kdo to tam leží...
