„Vaše veličenstvo." „Ano chlapče?" „Moc rád bych se podíval do zdejších lesů. Jistě jsou bohaté, co se týče zvěře." „To jsi uhodl mladíku." „Byl byste tedy tak laskav a vzal mě s sebou na lov, byl bych Vám opravdu vděčný." „Vlastně, proč ne. Vyrazí s námi i tvá půvabná královna?" „Jistě mi dáte za pravdu, že ženám lov nepřísluší, ale jestli se jí chcete nějakým způsobem zavděčit." „Poslouchám." Odvětil rychle. „Dej jí králi volnost pohybu po městě bez stráží. Veškerou ji vezmi s sebou." „ Je to podivné. Proč?" „Má ráda soukromí. V Údolí draků má uprostřed města obrovské zahrady. Dovol jí podobné prostředí." „Dobrá tedy dám takový rozkaz."
Cesta byla dlouhá a namáhavá. Gerasim však nedal nic najevo. Lovili. Lesy byly opravdu plné zvěře. Čas utíkal rychle. Říkal si, jak se asi vede Rose.
„Dělníci." Pronesla. Nikdo se ale nenechal rušit od práce i za nepřítomnosti stráží. „Vám se snad líbí toto zacházení. Vy nemáte rádi své rodiny? Nebo hůř...Vám je vzali? Vy se nechcete pomstít? Pak je tu ještě jedna možnost. Máte to tu rádi. Studená voda místo teplé polévky Vám stačí." Stále žádná odezva. „Pak tu jsem zbytečně." Otočila se a chtěla odejít, když se ale z davu ozvalo. „Kdo jsi, že se opovažuješ nás soudit?" „Rosemary, královna Údolí draků. Jsem tu, protože Vám chci pomoct." „Jak?" Pronesl samozvaný mluvčí. „Vás je tu dvakrát více než stráží a vojáků dohromady. Ano... nemáte zbraně, ale ty mám já. Společně dokážeme palác dobýt." „Kdo bude vládnout?" „Synovec zdejšího krále, tedy syn krále původního." „Kde byste ho asi vzala?" „To nechte na mě. Potřebuji jen vědět, jestli do toho jdete se mnou." „Ano." Řekl opět samozvaný mluvčí. Jeden po druhém dělnícivstávali s jednotným souhlasem.
Příštích několik dnů se toho hodně dělo. Král stále naléhal na Rose, kvůli odpovědi na jeho nabídku. Ona však za jeho zády (jak taky jinak) připravovala vzpouru. Netrvalo to příliš dlouho a vzpoura vypukla. Boj nebyl jednoznačný, ačkoli měla Rose ohromnou přesilu. Nezkušení dělníci se snažili, ale to bylo málo. Nakonec Rose vyhrála.
„Alexeji, Alexeji. Ani jsem nevěřila tomu, že budeš tak hloupý... Nechci být nespravedlivá a tak ti prozradím, že ten mladík, kterého jste tak velkoryse vzal na lov je tvůj synovec Gerasim, tedy právoplatný následník trůnu." „A já ti milá Rosemary tolik věřil." „Cha. Další velká chyba. Nebyl bys dobrý král. Já bych věděla, co s tebou, ale tvůj život mi nepřísluší. Gerasime." Přišel bez váhání a ihned spustil. „Nechám tě žít. Domluvil jsem ti však pobyt v Marmarsku. Je to takové divadlo." Uchechtl se. „Ty v něm budeš hrát roli dělníka. Obyčejně jsou na dělníky milí, ale neboj... máš nadstandard. Budou k tobě milí, jako jsi byl vždycky milý ke svým dělníkům.
Alexej odcestoval do nového domova a Gerasim se ujal vlády, nad svým domovem. A Rose? Rose zůstala ještě několik týdnů v Rusku, aby Gerasimovi zezačátku pomohla.
