Cesta lesem se zdála být nebezpečná, ale komu by na tom záleželo, kdyby se mu honily hlavou stejné myšlenky jako malé Rose? „Jsi zrůda! Nikdo tě tu nechce. Kéž bys zmizela hodně rychle a hodně daleko!" znělo jí stále v hlavě. Přemýšlela o tom pořád dokola, ale nemohla tomu porozumět. Proč? Proč zrovna prateta? Co se stalo, když nebyla doma. Stále jela lesem. Pod kopyty jejího koně Ramira praskaly tenké větvičky. Najednou se zastavil. Byl rozrušený. Všude byl cítit podivný zápach. Malá Rose byla odjakživa zvědavá. Vydala se za zápachem. Odhrnula křoví. Před očima se jí zjevil obraz, který znala, ale odkud. Nemohla si zaboha vzpomenout, kde ho viděla. Byla si naprosto jistá, že tu nikdy nebyla, ale jak to, že to tu zná? Z přemýšlení jí vytrhl pohyb, který zaregistroval i Ramir. Byli to nějací muži. Ne. Člověk přeci chodí, ale tihle se vznášeli nejméně třicet centimetrů nad zemí. Zatáhlo se, všude byl náhle chlad. Někdo jí chytil za rameno. Přesto, že v bojových umění vynikala a magii zvládala na výbornou nemohla se bránit. Byla příliš slabá a všechno se to seběhlo až moc rychle...
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Tak tohle je můj první příběh. Doufám, že se Vám to líbilo a moc se těším na Vaše zprávy.
