Remember?

6

 Amy běžela. Dobrou půl hodinu běžel dokud jí tělo nezradilo. Pouze tento krátký čas u ní způsobil silnou dehydrataci a velké vyčerpání.

Svalí se k zemi a těžce oddychuje. Strhne si batoh ze zad a vyndá lahev s vodou. Jakmile ucítí vlažnou tekutinu na jazyku, tak je to největší úleva z posledních pár dnů. Začne ze sebe strhávat vojenskou uniformu. Z batohu vytáhne oblečení co jí Jamie dal.

Provazem si musí utáhnout kalhoty u pasu, aby z ní nespadly. Přes hlavu si přetáhne černou mikinu , která je jí stejně velká. Rukávy jí končí až po deseti centimetrech kdy jí končí ruka., a stejně je na tom i spodek mikiny končící nad koleny.

Za pas kalhot si přendá zbraně a dál pokračuje v cestě. Slunce na ni paří ze všech stran. Ze všeho nejvíc si teď přeje svléct se do naha, ale dobře ví, že kdyby odhalila kousíček kůže, spálila by se, či by dostala úpal nebo úžeh. V tu chvíli spatří něco čemu málem nechce věřit. Chvíli přemýšlí jestli to není fata morgana. Není.

Opravdu je tam zřícenina malého domečku, ale ten jí vůbec nezajímá. Vrhne se do stínu, který vrhá. Amy spokojeně oddechne, ale to není důvod proč nepokračovat. Ani se nenapije a opět stojí na nohách.

Znovu obnovená rána na hlavě jí vystřeluje do celého těla, ale ona si stále opakuje dokola. Je to pro přátele, je to proto abych je zachránila, je to pro Jamieho.

Jamie. Co s ním asi udělaly? Probleskne jí hlavou. Třeba ho zabili na místě, nebo ho vězní, nebo něco horšího.

†††

„Pane bože." Šeptne si pro sebe když míjí první panelák. Sklo se válí po ulici, která je zahalená pod jemný písek. Mimo sklo jsou všude betonové trosky ze kterých trčí dráty, trubky a železné konstrukce. Dřív to tu muselo být krásné a teď?

Jsou slyšet pouze kroky a šumění větru. Amy vkročí na jednu z trosek, aby se porozhlédla, ale v půlce kroku jí zastaví chraplavé hučení. Prudce se otočí, ale to už je pozdě. Něco po n skočí a svalí jí k zemi. To něco má tělo jako člověk, ale zdaleka se tomu nepodobalo. Tělo má pokryté vrstvou něčeho co vypadá jako hnis a téměř půlka obličeje mu chybí.

Amy ho chytne za ramená a drží si ho co nejdál od těla, ale konzistence jeho kůže způsobí, že se její rty zaryjí hluboko do masa. Rapl. Probleskne Amy hlavou. Z posledních sil odhodí rapla na sranu, ale on se jako zvíře zvedl a opět se dravě vrhly na Amy. Jen tak tak uhne a rapl proletí kolem ní. Zastaví se až o kovovou tyč, která mu projede břichem. Naposledy zavříská a pak už zůstane nehybně ležet.

Amy zůstane ležet na trosce a těžce oddechuje. Takhle vypadá jeden. Co potom celé stádo. Přetočí se na bok a opět se zvedne. Musí je najít.

Z batohu vyndá mapu. Jamie jí tam zakroužkoval záchytné body a polohu Thomase a spol, pokud půjde rychlostí kterou šla. Očima kmitá po mapě sem a tam dokud nenajde svou polohu.

„Nemůžou být daleko." Řekne si pro sebe. Zmuchlá mapu do batohu a vydá se dál. Úspěšně se vyhýbá všem troskám i raplům. Čas od času nakoukne do starých mrakodrapů.

Dojde na veliké rozcestí. Dřívější semafory leží všechny na zemi a pod jemnou vrstvou písku zahlédne pruhovaný přechod. Vzhlédne se ve svém obrazu, který se odráží od jednoho z vchodů do domu. Vypadá jako zloděj chystající se na loupež. Černá kapuce jí zakrývá obličej tak aby ona viděla, ale nikdo neviděl ji.

„Hej!" Ozve se za ní. „Kdo jsi." Amy se pomalu otočí a když uvidí kdo na ní volá usměje se. Strhne si kapuci z hlavy a i přes nemířenou zbraň na její maličkost.

„Ó můj bože." Vydechne. Ovšem Minho zbraň neskloní. Ostatní začnou vycházet z jednoho z domů. „Musíte odtud..." Nedořekne to.

„Na co si to zase hraješ." Přeruší ji Minho.

„Prosím, přišla jsem vás varovat."

„Jasně." Ušklíbne se Minho.

Amy se na něj znechuceně podívá. Přistoupí k němu blíž a mrštným pohybem mu vyrazí pistoli z ruky a pevně ji sevře u sebe v rukách.

„Nechápu co ti přelítlo přes nos, ale rychle toho nech."

„Já?" Řekne. „To ty jsi nás celou tu dobu podváděla."

„Cože?!" Vyjekne Amy.

„No jó. Teď dělej, že o ničem nevíš, ale mi ti na to neskočíme."

„Co to meleš?"

„Celou tu dobu jsi byla s nimi spolčená. Ani jsme ti nastáli za pozdravení?" Ušklíbne se.

„Ale já to neudělala schválně. Kdybych s vámi navázala kontakt jeden z vás by zemřel. Neměla jsem na výběr ." Už jí to všechno došlo. Vypadá jako podvodník.

„Jasně." Ironicky se zasměje.

„Tak fajn." Naštve se Amy. „Už toho mám plné zuby. Riskuji kvůli vám život. A nejen já a vy tohle. Přišla jsem vás varovat. Pokud půjdete dál tak máte pětiprocentní na přežití." Dokončí svůj proslov a zbraň hodí k Minhově noze.

Pohledem sklouzne k Thomasovi a pomalu se vydá k němu. Zastaví se kousek od něj. „Musíš mi věřit." Šeptne.

„Mi ti věříme." Pousměje se. Mi? Amy sklouzne pohled na jeho ruku, kterou drží Teresu a ta drží Chcka. Koutky úst se jí zvednou a vděčným pohledem na ně pohlédne. Z opasku vyndá zbraň a podá ji Thomasovy. Jednu Terese a nakonec přijde k Chuckovi. Skloní se k němu a začne mu šeptat. „Budeš se držet u Thomase. Ano?" Odmlčí se. „Ještě se uvidíme, prcku." Do ruky mu vtiskne pistoli a lahev s vodou. Nakonec odkráčí o pár kroků od skupiny a na zem hodí ještě jednu pistoli.

Pohled ji zabloudí na Newta, který na ní kouká bez jakéhokoliv náznaku citu. Možná uvěřil těm lžím a nesnáší ji stejně jako ostatní.

S hlavou vztyčenou nakonec odkráčí pryč.

Ahojky...Rozhodla jsem se že to utnu už teď ať jste trochu napjatí. Měla bát tak dvakrát delší, ale už teď má kolem tisíce slov...so.... 

  Tak opět vás poprosím o komentíky. Kujů. =3