Remember?

8

 Bolestivý tlak v uších oslabil ostatní smysli. Amy nic necítí, nic nevidí a nic neslyší. Jediné co slyší jsou bolestivé rány, které postupně vystřídá hlas. Nedokáže rozpoznat jednotlivé slova. Stále se se ozývají a postupně se zaostřují.

„Amy! Amy! Vstávej!" Otevře těžké víčka a první co uvidí je odporný obličej mrtvého rapla. Zděšeně vypískne a odhodí mrtvolu daleko od sebe. Začne ztěžka oddychovat, ale ne moc dlouho, protože jí někdo vytáhne na nohy.

Prudce se otočí aby viděla kdo to udělal. Přes celý obličej se jí roztáhne úsměv. „Jamie." Vydechne. Jamie nic neřekne jen na ní kývne a trochu se pousměje a už ji táhne za sebou k ostatním.

Už otvírá pusu, že něco řekne, ale v tom se vztyčí nejedna zbraň. Amy se bezmyšlenkovitě vrhne před něj a ruce vymrští do obraného gesta. „Počkejte, počkejte, počkejte. On nám pomůže." Křikne.

„Jsou velice přátelští." Ušklíbne se Jamie. V klidu obejde Amy a začne povídat. „Nerad bych skončil ožužlaný od těch příšer tak to urychlím. Musíte se rozdělit. V každém domě v nejvyšším patře je lanovka vedoucí do bezpečné části. Sejdete se tam."

„A to ti máme věřit?" Ozve se z davu.

„Nemáte na výběr." Řekne Amy. „A nebo ano. Máte. Můžete si tu zhebnout." Zakřičí naštvaně. Už má dost toho věčného podezírání a nedůvěry. „Takže buď jděte nebo hezkou smrt." Už se rozchází k Thomasovy, ale Jamie ji strhne zpátky přesně včas kdy se mezi ně vrhne rapl. A pak už to jede.

Amy se ani nestihne zorientovat a Jamie jí už táhne za sebou do jednoho z baráků. Těsně před ním se zastaví a zdvihne pistoli nad hlavu. Dvakrát vystřelí a tak přiláká pozornost všech raplů. Ostatní mají klid na útěk.

Oba vletí do baráku, ale místo schodů zamíří do sklepa.

„Kam to jdeme?" Zasípá Amy.

„Ve sklepě je průchod do druhého baráku." Vysype ze sebe Jamie. Amy se dál na nic už neptá a dá utíká jako o život.

Proběhnou temným sklepem a vynoří se v druhém ještě luxusnějším mrakodrapu. Tedy bývalém luxusním mrakodrapu. Jamie zabarikáduje všechny vchody a východy. Nikdo se nedostane dovnitř a nikdo se nedostane ven.

I pře určitý pocit bezpečí si po schodech dávají rychlé tempo. „Počkej, počkej." Zastaví ho Amy a pomalu se sklouzne na schody. Těžce začne oddychovat. „Jak..." Dojde ji dech. „Jak ses dostal ven?"

„Jednoduše. Mě jen tak něco, nebo nikdo nezastaví." Ušklíbne se a skloní se k ní. Převezme vodu a hltavě se napije.

„Bože, bála jsem se, že ti něco udělali." Vypustí Amy z úst. Jamie se na chvíli zasekne.

„Tak pojď." Zvedne ji na nohy. „Ještě nás čeká hodně pater."

†††

Za sebou zanechávají jedno patro za druhýma a s každým dalším se zvyšuje Amynin (Vůbec nevím jak se to skloňuje) strach. Ale ještě větší strach má z toho to říct nahlas.

Ale co je moc to je moc. Už jsou nahoře a to už jsou závratě v plném proudu. „Zapomněla jsem zmínit, že mám závratě?" Řekne a prohne se v pase. Překonává se, aby nevyvrhla to málo co v žaludku má.

„Jo, to jsi zapomněla." Ušklíbne se Jamie a přejde k ní. „Bohužel jiná cesta nevede." Položí jí ruku na rameno a co nejpovzbudivěji se na ní usměje.

„Fajn. To zvládnu." Vzpřímí se sebejistě. Vzpomene si na noc v labyrintu, kdy poprvé překonala svůj strach. Přejde k rozbitému oknu. Ze stropu se táhne ocelové lano mizící někde v dálce. Vedle visí pouze jeden popruh, což není zrovna příjemné překvapení.

Pomalu pohlédne dolu a to je na ní moc. Pod ní se line celé město. Strach z výšek vystřídá panický strach z výšek. Prudce odstoupí od okraje a lapá po dechu. „Nezvládnu to." Začne panikařit.

Jamie k ní přistoupí. „Zvládneš to."

„Ne, nezvládnu." Dochází jí kyslík.

Jamie ji jemně popadne za tváře a nasměruje jí aby se mu dívala přímo do očí. „Koukej se na mě." Řekne. „Ty. To zvládneš." Amy ho sotva vnímá a stále dokola opakuje zmatené: ne, ne, ne, ne. „Podívej se na mě. Podívej se na mě." Amy se překoná a podívá se do studánkových očí. „Zvládla si mnohem víc než si myslíš. Tohle je oproti tomu nic." Palcem jí pohladí po tváři.

Slzy ji štípou v očích, ale má pravdu. Zvládne to. Setře slzy a vzpřímí se. „Dobře, dobře." Vydechne a bezmyšlenkovitě se mu vrhne do náruče. Možná je objetí to co každý potřebuje.

„Pořád mi věříš?" Zeptá se?

„Pořád ti věřím." Potvrdí Amy.

„Tak to je dobře. Neboj se nepustím tě." Odtáhne se od ní a trochu pobaveně se podívá na její vystrašený obličej.

„N...ne..nepustíš?" Vykoktá Amy a nevěřícně na něj pohlédne.

„Jop." Kývne a začne si utahovat popruh.

Amy je celá bledá až skoro zelená. Každou vteřinou se jí chce víc zvracet a přemlouvá se aby neutekla někam daleko pryč odtud, ale neudělá to. Místo toho přistoupí k Jamiemu a obmotá paže kolem jeho krku. On udělá to samé, ale kolem jejího pasu.

„Tři." Začne odpočítávat. „Dva." Amy zavře oči. „Jedna." Pevnou zem vystřídá nic.

Tak tady to máte.