Problems || Zayn Malik

🔸Chapter 7

Sedím u Nialla v bytě, v ruce svírám hrníček s horkým ovocným čajem s medem a po tváři mi stéká nespočet slz. Niall sedí naproti mně, hlavu má podepřenou rukou, kterou si opírá o koleno. Dívá se na mě naštvaným pohledem.

Naštěstí pro mě, mě chytil Niall což se Zaynovi vůbec nelíbilo, řval na mě, že si mě najde i na samém konci světa. Nemám šanci utéct mu, najde mě všude. Řekl, že mu patřím a on se mě jen tak nevzdá.

Pořád nemůžu uvěřit, že mě má vlastní matka prodala. Má vlastní máma mě prodala největšímu hajzlovi na světě...to prostě nemůže být pravda. Zajímalo by mě, co by na tohle řekl můj otec, ale je ode mě bůhví jak daleko a pochybuji, že by ho to vůbec zajímalo.

Máma se s tátou rozvedla a táta teď bydlí někde na druhé straně světa, nechci ho nikdy vidět, opustil mě, když jsem ho nejvíc potřebovala.

Ze začátku mi volal a psal mi přání k narozeninám, nebo na Vánoce. Pravidelně mi volal a ptal se úplně na všechno, rozesmíval mě, když jsem byla smutná. Jednou jsem se pohádala s matkou tak moc až mě vyhodila a on měl přijet, slíbil, že mi pomůže, ale vykašlal se na mě. Už jsou to tři roky, nedal o sobě vědět, je to jako kdyby se po něm slehla zem. Jsem mu totálně ukradená, vím to. Bolí to, ale na tu bolest jsem si zvykla.

„Faith," vydechne Niall a tak mu věnuji pohled. „Proč jsi k němu kurva chodila?!" Rozhodí rukama a stoupne si.

„Chtěla jsem ti pomoct, nemůžeš si jít sednout," zašeptám, hrníček s čajem položím na stoleček a přitáhnu si Niallovu mikinu víc k tělu.

„A proč takovým způsobem?!" Znovu rozhodí rukama.

Má právo se zlobit, ale mohl by na mě křičet třeba až zítra. Potřebuji si uspořádat myšlenky. Musím vymyslet, co teď sakra budu dělat. „Nialle, zmlátil jsi ho a já nechci, aby sis šel sednout."

„Jasně, že ne! Neměla bys pak práci, co? Matinka by asi nebyla ráda."

„Tos nemusel," zašeptám a po tváři mi steče další slza. Nemůžu za to, že mám takový život. Já si ho nevybrala, nevybrala jsem si ani rodiče. Nechci, aby si myslel, že nechci, aby si šel sednout jen proto, protože bych pak neměla práci. Záleží mi na něm, je to můj kamarád.

„Oh, promiň, baby." Přejde ke mně.

„Nechci, aby sis to myslel. Záleží mi na tobě." Podívám se na něj se slzami v očích.

„Já vím, baby." Sedne si ke mně a přitáhne si mě do objetí. Víc se k němu přitisknu a zabořím mu hlavu do hrudi. Rozpláču se ještě víc, Niall mě začne hladit po vlasech a následně po zádech. Nechci, aby si to někdy víc myslel.

„Ochráním tě, dobře?" zašeptá mi do vlasů, věnujíc mi do vlasů malý polibek a pak si opře bradu o mou hlavu.

„Co když mě najde? Já nechci být jeho majetek," zašeptám s návalem nových slz. Snad ještě nikdy jsem nebrečela tak, jako teď. Můj život je tak zatraceně zoufalý. Nevím kdo píše scénář mého života, ale má divný smysl pro humor.

„Podívej se na mě, zlato," řekne Niall a tak zvednu hlavu a podívám se mu do jeho dokonalých modrých očí. „Nedovolím aby se ti něco stalo, dobře baby?" usměje se a pohladí mě po tváři.

„Dobře."

„Řekni to."

„Nedovolíš aby se mi něco stalo."

„Správně."

Usměju se a sklopím pohled, následně se zase podívám do jeho očí. Vždycky tu byl, pomohl mi, když jsem to nejvíc potřebovala a já ho nedokázala zachránit od kriminálu. Jsem strašný člověk.