Problems || Zayn Malik

🔸Chapter 35

Okamžitě sbíhám schody hned jak uslyším zvuk přijíždějícího auta a bouchnutí hlavních dveří. Seběhnu schody a objevím se v obývacím pokoji kde stojí Harry a mračí se. Hodí svou policejní bundu na konferenční stolek a vjede si frustrovaně rukou do vlasů.

„Prosím řekni mi, že je jeho rodina v pořádku!" vyhrknu na Harryho. Všimnu si nechápavého pohledu mého bratra a Louise.

„Faith?" ozve se nechápavý hlas mého bratra, já ho však ignoruju a dívám se na Harryho. Vím, že ho nejspíš překvapilo, že se ptám Harryho na tohle, ale já to musím vědět.

„Ta nejstarší je postřelená."

„Waliyha?!" vyhrknu. Nemůže to být pravda.

„Jo, alespoň ji tak její matka oslovila." Pokrčí rameny a já si okamžitě rukou zakryju pusu.

„Co jsem to udělala," zašeptám a slzy si ihned najdou cestu ven. „A..a..je to vážné?" ptám se.

„Nejspíš." Opět pokrčí rameny. Je mu to jedno?

„Panebože." Sednu si na gauč a hlasitě se rozpláču. Postřelili ji kvůli mně, jenom kvůli mému sobeckému rozhodnutí. Musím se vrátit, musím ji vidět. Musím se omluvit, i kdyby to znamenalo vrátit se k Zaynovi. Schovám si obličej do dlaní a nechám slzám volný průběh.

„Neplač, zlato." Ucítím na svém rameni Niallův dotek. Vím, že je to on podle hlasu a podle doteku. Poznám ho.

„Musím se vrátit," zašeptám a podívám se na něj. „Musím se tam vrátit." Vstanu a zamířím k hlavním dveřím. Je to moje povinnost.

„Faith! On utekl, hrozí ti nebezpečí, sakra!" křičí na mě Harry, já ho však nevnímám a pokračuji ke dveřím. Je mi jedno, že Zayn utekl, je mi jedno, že tam může být, já tam musím jet a zjistit, jak je na tom jeho sestra a jeho matka.

„Ségra, to nemůžeš." Začne Aaron, ale i jeho ignoruju.

„Princess," zašeptá Niall a to mě nutí se na něj otočit. „Nemůžeš se tam vrátit, co když tě znovu unese?" Přijde blíž ke mně.

„Musím vědět, že je v pořádku, Nialle." Stáhnu ho k sobě do objetí. „Vrátím se. Budu jen potřebovat auto." Je možné, že se nevrátím protože tam bude Zayn a..nebudu si to radši ani domýšlet.

„Vezmu tě tam." Navrhne a odtáhne se ode mě.

„Ne, já tam pojedu sama." Políbím ho. Nemůžu dopustit, aby se ještě něco stalo jemu. Odtáhnu se od něj a obuju si boty. Ještě rychle obejmu Aarona, Louise a Harryho. Harry mi ještě do ruky vrazí zbraň nadčímž nakrčím nos.

„Nemá cenu ti to rozmlouvat, protože si stejně prosadíš svou, prostě si vezmi tu zbraň, abychom se tolik nebáli, dobře?"

„Dobře." Nakonec souhlasím a zbraň si zastrčím za lem džínů. Nikdy by mě nenapadlo, že mi dá policista svou zbraň. Ano, mám se tím sice chránit, ale stejně, držím ji nelegálně a on může mít obrovský průšvih, že mi půjčil svou služební zbraň.

„Buď opatrná, zlato," řekne mi Niall a dá mi do ruky klíčky od svého auta.

„Neboj." Vtisknu mu pusu na tvář a vyjdu z domu. Co nejrychleji nasednu do Niallova auta, nastartuju a vyjedu na cestu k domu, kde bydlí Zaynova mamka.

Musím se omluvit, musím vědět, že jsou v pořádku. Vím, že je Waliyha postřelená a v pořádku nejspíš nebude, ale já i tak tam musím. Je to moje vina, já jsem se rozhodla, že odejdu s Niallem a odnesl to úplně nevinný člověk, vždyť je to tak nefér. Neodpustím si pokud se jí něco stalo. Třeba je v pořádku a Harry se spletl.

Konečně zaparkuju před domem Patricii a okamžitě vyběhnu z auta. Kašlu na zaklepaní i když bych měla zaklepat, ale to mě teď vážně netrápí. Vtrhnu do domu a okamžitě zaslechnu hlasité naříkání. Okamžitě se vydám do obývacího pokoje a zděsím se. Všude je rozbitý nábytek a strašně moc rozbitých věcí. Porcelánové hrnky a talířky jsou všude po zemi rozbité na kusy, několik kytek, které byli v květináčích jsou všude poházené a hlína z nich je vysypaná. Vypadá to jako po tornádu. Je tu takový chaos. Avšak nejvíc mě děsí krev, která je všude. Uprostřed místnosti sedí Patricia, která hlasitě pláče, klečí u bezvládného těla své dcery, obě jsou od krve. Okamžitě se rozpláču.

„Bože," zašeptám. Vydám se k ženě klečící v krvi u své dcery, klesnu na kolena a pohladím ji po rameni. Vzhlédne ke mně a okamžitě se zamračí. „Ona..ona.." Nejsem schopná to říct.

„Je mrtvá, Faith!" zakřičí na mě. „Je mrtvá a jen kvůli tobě!" křičí a já začnu hned vrtět hlavou.

„Ne," řeknu skrz slzy a podívám se na dívku ležící v kaluži krve. Nedýchá, má zavřené oči, vypadá na první pohled jako když spí, ale já moc dobře vím, že to tak není. Ona si to nezaslouží, vždyť je tak mladá, měla celý život před sebou a jen kvůli mně o něj přišla, přišla o možnost dostat se na školu na kterou chtěla, přišla o možnost dospět, mít svatbu, mít děti, později vnoučata a jen kvůli mně.

„Ano! Ty můžeš za smrt mé holčičky!" křičí. „Jenom ty! Musela jsi dát přednost tomu blonďákovi před mým synem a takhle to dopadlo! Jsi zrůda, Faith!"

Všechna slova, která vyřkla se mi ozývají v hlavě jako ozvěna. Má pravdu, za všechno můžu já. Kdybych se rozhodla zůstat se Zaynem, tak se nic takového stát nemuselo. Jak na tohle bude reagovat Zayn? Určitě mě bude chtít zabít, bude mi to dávat za vinu a tohle rozhodně moje vina je. Jak s tímhle mám žít?

„Omlo.." Nedořeknu svou omluvu, protože mi vrazí facku. Hlava se mi automaticky odvrátí na stranu. Zalapám po dechu. Má na to plné právo, ale i tak mě to překvapilo.

„Vypadni z mého domu, ihned!" zařve a já se tak raději zvednu.

„Omlouvám se," zašeptám. Ovšem to jsem neměla, protože po mně hodí vázu, která byla už rozbitá ale i tak se o mou nohu rozbije ještě víc a kus střepu se mi zabodne do mého stehna. Vykřiknu bolestí, ovšem to nikoho v domě nezajímá, a proč taky. Raději její dům opustím. Se slzami na tvářích dojdu k Niallovu autu, do kterého nasednu. Zavřu za sebou dveře a kus střepu z mé nohy začnu vytahovat.

„Sakra, sakra." Opřu se čelem o volant. Postřelili ji kvůli mně, je mrtvá kvůli mně a já z toho vyšla jen se střepem v mé noze, s fackou a se špatným svědomím, že kvůli mně zabili člověka. Tohle si budu vyčítat dokonce mého života. Nemuselo se to stát, kdybych zůstala u Zayna.

Zatnu zuby, opřu se hlavou a opěrku sedačky a oběma rukama uchopím velký kus střepu v mém stehni a začnu pomalu vytahovat, jenže jak je střep mokrý od vody, tak mi to klouže a tak se mi střep spíš zabodává do stehna ještě víc. S tímhle se do Aaronova domu vrátit nemůžu. Budu poslouchat jak to byl blbý nápad, jako bych to sama nevěděla, ale já potřebovala vědět, že je Waliyha v pořádku, ale ona sakra v pořádku není! Jsem na sebe tak naštvaná.

Vyjedu na cestu k Aaronově domu. To si zase něco vyslechnu. Hned jak zastavím před domem tak vystoupím. Celé mé džíny jsou od krve, zatraceně to krvácí. Vejdu do domu a okamžitě se skácím k zemi a propuknu v pláč.

Říkala jsem, že se něco podělá a všechno se to zboří jako domeček z karet a tohle byla přesně ta první karta, která z domečku spadla. Kdy spadne druhá?

Zayn mi to nikdy neopustí. Musím ho najít ať to stojí co to stojí.

***

Nějak nevím, jak se mám k téhle části vyjádřit. Psala se mi poněkud dobře až mi přijde odfláknutá. Každopádně je docela dost smutná. První úmrtí v tomhle příběhu a doufejme, že i poslední, ale chystám toho tolik, že je možný, že se něco pokazí, ale nebudu nic prozrazovat.

S láskou a tak podobně vaše Carrie❤❤

Btw; Omluvte prosím chyby.