Problems || Zayn Malik

🔸Chapter 37

Druhá karta z domečku karet pomalu ale jistě padá dolů. Všechno se to tak podělalo, nevím, jestli to byl můj osud, ale to, co se mi poslední dobou děje, musí mít přeci nějaké to jasné vysvětlení. Vždyť tohle nemůže být normální. Já už ani nevím, kdo je kdo. Pořád mi v hlavě vrtá Harry a Clifford. Ze začátku jsem si myslela, že je Harry nepříjemný a zlý, ale hodně mi pomohl, řekl mi to, co by mi Zayn ani Liam neřekli, začala jsem si myslet, že vůbec není zlý, tak co se to teď stalo? Vážně to všechno byla přetvářka a Harry byl na straně Clifforda? Vážně už ničemu nerozumím.

Posadím se ke stolu a "obejmu" dlaněmi horký hrníček plný černého čaje. Hlasitě si povzdechnu a podívám se na Liama, který sedí naproti mně a dohaduje se s někým přes telefon. Hned, co odtahová služba odtáhla auto na požadovanou adresu, mě Liam přímo nacpal do svého auta a odvezl mě k sobě do bytu, který má opravdu úžasný. Kluci mi ještě nevolali, ale vsadím se, že jakmile k nim dorazí Niallovo auto, tak mi volat budou a já nevím, co jim mám zatraceně říct.

„Říkám ti, že ona je tady jen na chvíli!" Vyruší mě z mých myšlenek Liam, který praští do stolu. „Je Zaynova." Protočí očima. „Zlato, prosím věř mi." Začíná znít opravdu zoufale. „Taky tě miluju, pa." Rozloučí se a hovor ukončí. Položí mobil displejem dolů na stůl a zadívá se mi do očí.

„Přítelkyně?" zeptám se s úsměvem.

„Jo, trochu žárlí," uchechtne se a usrkne svého čaje. Celkem mě překvapilo, že Liam nemá rád kávu, nikoho takového snad ani neznám, já kávu přímo zbožňuji.

„Žárlí? Na mě?" Pozvednu obočí a do čaje si hodím jednu kostku cukru a poté si čaj zamíchám.

„Jo." Pokývá hlavou.

„Oh, to rozhodně nemusí," uchechtnu se. Ještě aby sem tak přišla a udělala tu Liamovi naprosto zbytečně žárlivou scénu.

„Říkal jsem to, ale ona má svou hlavu, i když jsem jí řekl, že jsi Zaynovo, tak mi nevěřila." Pokroutí nad tím s úsměvem hlavou, no mně ovšem úsměv z tváře zmizí. Zní to tak zvláštně, když říká, že jsem Zaynovo. Ano, vzal si mě místo matčiných splátek za její posraný dluh, ano, chci ho najít a říct mu, co se stalo, ale to přeci neznamená, že jsem jeho, ne?

„Kup jí kytku a pořádnou čokoládu a uvidíš, že ti potom uvěří." Zavtipkuju, i když mi do smíchu moc není. Děsí mě, že se Zaynem přeci jen odjedu, ale řekla jsem, že Zayna najdu i kdyby to znamenalo s ním odjet.

„Co je ti?" zeptá se a nakrčí obočí.

„Nic, jenom.." odmlčím se. „Nech to být, nevím co vlastně chci." Pokroutím nad sebou hlavou. Je to tak, chvíli bych udělala tohle a pak zase ne a pak zase jo. No ano, mluvím o té situaci se Zaynem.

„Vím, že Zayna nenávidíš, ale on se snažil, abys mu patřila i duší, chtěl aby ses do něj zamilovala. Jo, posral to, když tě znásilnil a když tě donutil, abys mu vykouřila, ale vyčítal si to. Jasně, myslíš si, že ho omlouvám, ale tak to není, protože já ho nenávidím ještě víc než ty, ale vezmi to takhle - všichni jsme mu dlužníci, vytáhnul nás ze sraček a tím myslím i tebe." Dokončí svůj monolog a usměje se na mě.

Harry mi říkal, že se Zayn snažil, abych mu patřila nejenom tělem, ale i srdcem a duší, takže mi Liam neříká nic nového a taky vím, že chtěl, abych se do něj zamilovala. Vyčítal si, že mi udělal tak strašné věci? Tomu vážně nevěřím. No, ale celkem mě překvapilo, že mi Liam řekl, že ho nenávidí víc než já, jenže proč? Že by Zayn nedělal ze života peklo jenom mně? A co vůbec myslel těmi sračkami?

„To všechno vím, Liame. Jenže, co myslíš těmi sračkami?" Pozvednu obočí a napiju se výborného čaje. Asi si vypěstuji novou závislost a začnu pít čaj a ne kávu.

„Byl jsem podělanej závislák na drogách, vraždil jsem lidi klidně i pro jeden posranej gram nějaký zkurvený drogy, a pak přišel Zayn a vytáhnul mě z toho všeho a já mu to tak splácím." Pokrčí rameny. Já jsem však zděšená, Liam, že byl závislý na drogách a byl vrah? To přeci není možné.

„Jak je to dlouho?" zeptám se. Neumím si Liama představit jako drogově závislého, vždyť vůbec nevypadá na to, že byl závislý na těchto svinstvech, ale právě naopak, on spíš vypadá, že celý svůj život žil zdravým životním stylem.

„Čtyři roky," povzdechne si.

„Páni," vydechnu. „Proč-"

„Proč ho nenávidím?" zeptá se a já tak přikývnu. „Jo, sice mě vytáhnul z těch sraček, ale jsem u něj kurevsky dlouho a já chci už konečně žít normální život s mou přítelkyní, ale ten hajzl mě nepustí. Pokaždé, když chci odejít, tak mi připomene, že mu pořád dlužím." Vypadá vážně naštvaně a já se mu ani nedivím, tohle by mě taktéž štvalo stejně jako jeho, vím jaké to bylo, když mi Zayn řekl, že u něj musím zůstat už napořád a tohle není sice totéž, ale je to podobné.

„Mám s ním promluvit?" zeptám se.

„Udělala bys to?" V jeho očích se mihne naděje.

„Samozřejmě. Vím, jak se cítíš," pousměju se. Jo, Liama moc nemusím, ale vím, jak se cítí a já chci, aby i ta jeho přítelkyně byla s ním, vždyť Zayn nemá žádné právo držet Liama u sebe ať mu jakkoliv pomohl, navíc si myslím, že mu ten dluh už dávno splnil.

„Faith!" vyhrkne nadšeně a vyskočí ze židle, přejde ke mně a vytáhne mě na nohy a stiskne mě do jeho velkého medvědího objetí. Wow. Nikdy bych si nemyslela, že mě Liam obejme, ale jsem ráda, že ho to tak potěšilo a já udělám cokoliv, abych mu pomohla. „Děkuju!" Znovu vyhrkne a stiskne mě ještě blíž k sobě a já se zasměju a objetí mu opětuji.

„Ehm, ehm," ozve se za námi a já od Liama polekaně odskočím. „Neruším vás?" Zamračí se a frustrovaně si prohrábne své tmavé vlasy.

Skvělé, vážně skvělé.

***

Jep, tahle část se mi celkem i líbí😅 Další část vyjde snad ještě tenhle týden, přeci vás nemůžu nechat dlouho čekat, když se tu zase objevil Zayn, ne?😅

Chci vám moc poděkovat za vaši úžasnou podporu, takže DĚKUJI, DĚKUJI, DĚKUJI!!!❤❤❤❤

S láskou a tak podobně vaše Carrie❤❤