Problems || Zayn Malik

🔹 Chapter_2

Stojím před postelí a dívám se na Zayna, který ještě spí. Jsou to tři roky od toho všeho, a mně pořád přijde jako by to bylo včera. Pořád si pamatuji to, jak jsem se k němu dostala, vzbudila jsem se přímo v téhle posteli, tady mě i znásilnil a já tu s ním měla před několika hodinami sex, navíc s ním jako se svým manželem. Tenkrát by mě nenapadlo, že si ho jednou vezmu a Harry mě bude nenávidět. Chybí mi. Možná mi chybí i ty staré časy, na které často vzpomínám. Vím, že se říká, abychom si do minulosti nevraceli, ale já se tam vracím ráda, a i když kolikrát pláču, tak jsem ráda, že se to všechno stalo, jen mě mrzí, jak to s Harrym dopadlo.

Pousměju se a vydám se dolů do kuchyně kde připravím snídani, což jsou vafle. Hned, jak vafle dodělám, tak to všechno nandám na tác, uvařím ještě dvě kávy a všechno dám na tác a vydám se nahoru. Vejdu do naší ložnice a uchechtnu se, když uvidím svého manžela, který sedí opřený o čelo postele a naštvaně mě pozoruje.

„Víš, že snídani dělám já." Zamračí se.

„Ale prosím tě," zasměju se. „Chceš říct, že neumím udělat snídani?" Pozvednu obočí. „Okay, takže to můžu dát rybičkám?" ušklíbnu se.

„Stejně ti psa nedovolím." Pošle mi vzdušnou pusu, načež si povzdechnu a položím na postel tác s jídlem a posadím se na opačnou stranu postele.

„Ani malého psíka? Třeba jako je čivava, nebo mops?" zeptám se s nadějí, že alespoň to mi povolí.

„Ne, žádného malého smetáka!"

„Fajn!" Rozhodím rukama a promnu si obličej. „Stejně nejsi vůbec doma a co já tady mám sama dělat? Čumět do akvárka kde se rybičky ke mně raději otočí zády abych je náhodou neutopila?" Pozvednu obočí a zamračím se, když Zayn vyprskne smíchy.

„Holčičko, víš, že na psa nebudeme mít čas. Byl by tady přes den sám," poví, když se přestane smát.

„Jo, asi jo." Poraženecky přikývnu. Je fakt, že by tady byl sám, ale co já tady pořád mám dělat sama.

„Tak si adoptujeme dítě," poví po chvíli ticha. Zvednu k němu hlavu a překvapeně se na něj podívám. Vím, že chce děti, ale že by si ho adoptoval? To je pro mě novinka. A navíc by to dítě na tom bylo podobně jako ten pes.

„Nedají nám ho," odpovím. „Určitě by věděli, kdo jsi a kdo jsem já. Myslím, že nám dítě nedají." Je to tak. Určitě by nedali malé miminko k šéfovi nejobávanějšího gangu v Seattlu a možná i někde dál.

„To je pravda," povzdechne si a strčí si do pusy sousto snídaně. „A co takhle ta operace?" usměje se. On to dítě vážně chce.

„Musela bych se s tím poradit s doktorem. Ale já nevím, jestli je to dobrý nápad." Pokrčím rameny a napiju se kávy. „Vždyť by to dítě ani svého tátu neznalo, pořád jsi pryč a já na to nechci být sama." Nacpu si do pusy velký kus vaflí a hned vstanu z postele a přejdu ke skříni, kterou otevřu a začnu se probírat svými věcmi.

„Já vím," uamumlá, nadčímž se smutně pousměju. „Někam jdeš?" Ucítím jeho ruce na svém pasu. Položí si bradu na mé rameno a přitiskne si mě blíž k sobě.

„Jo, musím-"

„Ne, nemusíš. Dneska stejně neučíš a zatancovat si můžeš klidně teď a tady," zasměje se. „No tak, holčičko, dneska nikam nejdu, tak ode mě neutíkej," zamumlá.

„Dobře, máš mě," uchechtnu se. Dnešní zkoušku baletu vynechám, snad se to pro jednou nezblázní. Zayn mě pustí a přejde ke své skříni, kterou otevře. Zasměju se a vyndám si z té své kraťasy a bílé tričko, všechno si obleču a podívám se na Zayna, který má na sobě jeho oblíbené černé upnuté džíny a černé tričko. Vypadá tak zatraceně sexy.