Problems || Zayn Malik

🔸Chapter 23

Sedím v autě, Liam pořád jede jako o život a nechce mi říct kam přesně jedeme, mám strach o Zayna, nechápu proč. Nechápu proč se o něj bojím, když mě včera znásilnil, tak bych ho měla nenávidět, nenáviděla jsem ho, ale teď...já nevím, cítím se okolo toho všeho nějak divně. Co se to se mnou ksakru děje?

„Budou v pořádku?" zeptám se. Potřebuji to slyšet. Potřebuji slyšet, že budou v pořádku.

„Jak je znám, tak jo," uchechtne se Liam. „Zayn a Harry jim nakopou prdel."

„Snad jo," povzdechnu si. Liam najednou zastaví a tak se podívám kde jsme. „Co tady?" zeptám se. Jsme u benzínky, která je už nějaký ten pátek zavřená, soudě podle jejího stavu. Budova je polorozpadlá a chybí tu stojany, u kterých se tankuje benzín nebo nafta.

„Pokusím se mu zavolat a musím přijít na to, kam tě mám odvést," odvětí rychle a z auta vystoupí.

Já zůstávám sedět na místě. Mohl by mě odvést k Niallovi a k mému bratrovi. Vím, že to se nestane. Jen doufám, že mě neodveze mimo tohle město, bylo by to vážně v prdeli, chci zůstat tady a myslím, že všichni víme proč. Dveře na mé straně se najednou otevřou, podívám se na Liama, který dveře otevřel, naznačuje mi, abych z auta vystoupila a tak udělám. Vystoupím a podívám se na Liama, který se opře o zadní dveře auta.

„Pojedeš se Zaynem pryč, hned jak sem přijede," oznámí mi a já se pousměju. Ne snad proto, protože s ním pojedu pryč, ale proto, protože je v pořádku, tedy alespoň doufám, že v pořádku je. Jen by mě zajímalo kam s ním pojedu. Bude to mimo město? Mimo stát?

„Nic mu není?" Přeci jen se zeptám. Proč se o něj tak starám?! Nenávidím na sobě tu starostlivost. Asi si prostě nemůžu pomoct.

„Nevím, ale můžeš se ho zeptat sama." Kývne k černému autu, které právě zastavilo u Liamova auta.

Podívám se na Zayna, který z auta vystoupí, na nic nečekám a doběhnu k němu, silně ho obejmu což ho nejspíš překvapí, protože mu chvíli trvá než mě taky obejme. Mám-li být upřímná, tak sakra ani nevím, proč jsem ho běžela obejmout. Možná jsem ráda, že to přežil. Faith, prober se!

„Jsem v pohodě, holčičko," zašeptá a tak se od něj odtáhnu.

„Bála jsem se o tebe." Přiznám se. „Sama to nechápu," povím, když pozvedne obočí. Nechápu to, vážně nechápu, proč se o něj bojím.

„Věř mi, jsem v pohodě." Pohladí mě po tváři a podívá se na Liama. „Harry jel do svého bytu, pokud chceš máš volno než se to všechno uklidní, až to bude v pohodě dám vám vědět," řekne Liamovi.

„Fajn." Přikývne Liam a podívá se na mě, probodne mě pohledem a přejde ke dveřím na straně řidiče. Vždy mě úplně dojímá, jak za každou cenu dává najevo, jak mě nesnáší. „Díky," poděkuje ještě Zaynovi a nastoupí do svého auta a odjede.

„A my taky pojedeme," promluví Zayn mým směrem.

„Dobře." Přikývnu a nastoupím do jeho auta na místo spolujezdce. Mám z toho všeho smíšené pocity, nevím jestli k Zaynovi něco cítím, ale přeju si aby ne, protože já jsem stále zamilovaná do Nialla a navíc Zayn není ten s kterým bych chtěla chodit, není ten typ kluka, s kterým bych chodila a navíc se vsadím, že on není na vztahy. Taky by mě zajímalo, co se v jeho domě stalo a tak celkově by mě zajímalo, co se to sakra děje.

„Je Harry v pořádku?" Musím to vědět jinak nebudu v klidu.

„Jasně, že jo. Je to Styles, jeho se nezbavíš tak rychle," ušklíbne se. Raději to nijak nekomentuji a pohodlně se usadím.