Problems || Zayn Malik

🔹 Chapter_5

Spustím nohy z postele a přejdu do koupelny kde si opláchnu obličej a poté se na sebe zadívám do zrcadla. Musím utéct. V hlavě se mi už zrodil nápad, jak se odtud dostat, ale moc se mi do toho nechce, protože jestli to nevyjde tak se budu dokonce svého života nenávidět.

Musím někoho sehnat a přesvědčit ho, aby mě vzal dolů, protože se chci dívat na televizi, nebo protože mám hlad. Mezitím kdyby na mě nedával pozor bych se mohla prostě někde schovat, nebo utéct rovnou. Zní to tak debilně, ale nic lepšího nemám. Na vymýšlení plánů byl Zayn vždycky dobrej.

Vyjdu z koupelny a rovnou přejdu ke dveřím, na které se rozhodnu zaťukat. Tohle prostě musí vyjít.

„Halo? Je tam někdo?!" Křiknu a zabouchám na dveře o něco víc, no když nikdo nejde tak se zamračím a zkusím to znovu. „Hej, slyší mě sakra někdo?!" Zvýším hlas o něco víc, načež se mi konečně poštěstí a na chodbě se rozlehlou kroky.

„Co chceš, Maliková?!" Křikne na mě mužský hlas, který patří tomu Rusovi. Následně od dveří odstoupím, protože je odemkne a mně se tak vyskytne pohled na pohledného chlapce v celém černém oblečení.

„Mám hlad, chtěla bych něco-"

„Řekni co, a já ti to přinesu," odpoví mi znuděným tónem. Tohle jsem ale vůbec nechtěla, musím něco rychle vymyslet!

„Vlastně chci odtud vypadnout, nebo mi z těch čtyř stěn hrábne," povím a modlím se, aby to zabralo a on mě odtud pustil.

„Máš štěstí, že Styles není v domě." Odsekne, chytí mě za zápěstí a vydá se se mnou dolů.

Takže Harry není v domě, jo tohle prostě vyjde a já uteču. Musí to vyjít, nějak to půjde. Věřím si. „Kde je Harry?" Zeptám se. Potřebuju to vědět, no spíš bych potřebovala vědět, kdy se vrátí, abych věděla kolik času mám na útěk.

„Nevím, kurva, mám to u prdele." Pokrčí rameny. Zakroutím nad ním hlavou. „Prostě jsme tu jen my dva," řekne a pustí mou ruku.

Tak tohle mi hraje do karet úplně geniálně. Rozhlédnu se po kuchyni, která je zatraceně obrovská, no to ale není to, co bych teď chtěla řešit. Všimnu si, že na stole leží malý kapesní nůž, což mi opravdu hraje do karet. Podívám se na toho kluka, který se hrabe v ledničce. Kousnu se do rtu a nenápadně přejdu ke stolu, ze kterého seberu nožík a strčím si ho do kapsy svých kraťasů. Lepší než nic, no ne?

„Co si dáš?" Zeptá se.

„Nevím, je to jedno." Pokrčím rameny. Otočím se k hlavním dveřím a pousměju se. Pokud jsou zamčený tak jsem vážně pěkně v řiti.

„Co takhle.." Odmlčí se, když mu zazvoní mobil. „Počkej kurva tady." Projde kolem mě a zmizí někde nahoře.

„Nasrat." Zamumlám a rychle přejdu k hlavním dveřím, sáhnu po klice a zkusím otevřít, no pro mou neuvěřitelně debilní smůlu je zamčeno. „Sakra!" Vjedu si rukou do vlasů a rychle se otočím. Přejdu do obývacího pokoje, kde zkusím otevřít okno. Usměju se, když okno otevřu. Tohle prostě vyjde.

„Ty malá svině!" Zakřičí kluk, který se jmenuje myslím Baranovsky a já se tak na něj podívám a když uvidím, že jde ke mně tak okamžitě z okna vyskočím, díky bohu, že to není nijak vysoko. Hned, jak stojím na nohách, tak se rozběhnu pryč. Ještě ale zdaleka nemám vyhráno.

Zastavím se na místě, když se za mnou ozve psí štěkání. Trhnu sebou a otočím se. Momentálně by se nikdo ve mně krve nedořezal. Velký černý rotvajler se řítí přímo na mě. Zatraceně jsem vůbec nepočítala s tím, že tu bude pes. Harry je teda krásně pojištěný. Na nic nečekám a rozeběhnu se k bráně, která se naštěstí otevře. Jen na malý moment se ohlédnu a uvidím psa, který naštěstí nestačil proběhnout bránou a tak na mě jen štěká. Předkloním se a rukama se opřu o kolena a začnu se rozdýchávat.